Jak začala vaše cesta do světa ortodoncie a rozštěpových vad?

Moje ortodontická cesta začala už během studia stomatologie na 1. LF UK v rámci studentské vědecké činnosti pod vedením doc. MUDr. Miroslava Adama, CSc., a prof. MUDr. et MUDr. Jaroslava Racka, DrSc., tehdy ještě asistenta. Pak jsem měla možnost se učit od výborného ortodontisty MUDr. Otto Klauberta, který vedl dětské oddělení OÚNZ Praha 9, kde jsem pracovala devět let a přešla jsem pak na dalších devět let na ortodoncii někdejší pražské II. stomatologické kliniky. Odtamtud vedla moje cesta na Stomatologické oddělení vinohradské nemocnice, z něhož se postupně stala klinika. Do tajů ortodontické problematiky mezioborové péče o pacienty s rozštěpem mě postupně uvedly MUDr. Živa Müllerová, CSc., která odešla do důchodu v roce 2005, a MUDr. Miluše Brousilová, která odešla v roce 2003. Hodně mi v mých rozštěpových začátcích pomohl prof. RNDr. Zbyněk Šmahel, CSc., který byl i jedním z oponentů mé doktorské dizertace, brněnský ortodontista MUDr. Vlastimil Šimeček a doc. MUDr. Miroslav Peterka, CSc., DSc., který s námi pracuje dodnes a je nevyčerpatelnou studnicí odborné inspirace a cenných informací. Na prvním rozštěpovém semináři, který jsme na vinohradském pracovišti pořádali pro ortodontisty v roce 1997, nám všichni uvedení skvěle přednášeli a aktivně se ho účastnili také ještě prof. MUDr. Miroslav Fára, DrSc., a doc. MUDr. Jaroslava Hrivnáková, DrSc. Problematika rozštěpové ortodontické péče byla postupně začleněna i do postgraduální výuky ortodoncie a lékaři, kteří se připravují na specializační atestaci z oboru ortodoncie na různých pracovištích, mají možnost absolvovat u nás odbornou stáž.

Kromě každodenní léčebně preventivní péče o postižené pacienty se u nás věnujeme také řadě výzkumů, jejichž výsledky jsou pravidelně publikovány. Zajímavou práci o úpravě anatomických poměrů (která usnadní primární operaci rozštěpu rtu) či o mikrobiálním osídlení rozštěpové štěrbiny například publikovala kolegyně MUDr. Wanda Urbanová, Ph.D. V současnosti je u nás velká pozornost zaměřena na změny chirurgicko-ortodontického léčebného protokolu ve smyslu snižování invazivity a četnosti nezbytných chirurgických intervencí. Snažíme se uplatnit nové, modernější postupy. Tak se, vedle repozice premaxily, věnujeme např. chirurgicko-ortodontické protrakci maxily u pacientů s rozštěpem už v době růstu. To jsou novinky, ale z minulosti bych ráda uvedla i zavedení metody ošetření rozštěpového defektu chrupu dentálním implantátem a sledování takto ošetřených pacientů, což je dnes běžně navrhované řešení rozštěpového defektu chrupu. My jsme to začali zkoušet v rámci grantu už v roce 2001. Chtěla bych připomenout kolegu MUDr. Františka Urbana, CSc., skvělého maxilofaciálního chirurga, který stál u začátků realizace této metody u pacientů s rozštěpem spolu s prof. Markétou Duškovou, CSc., z Kliniky plastické chirurgie FNKV, MUDr. Pavlem Hájkem, primářem naší Stomatologické kliniky a dalšími. A v rozštěpové ortodoncii se pohybuji dále, v současné době jsme, spolu s rozštěpovým centrem v Brně, jedním ze dvou specializovaných pracovišť v České republice zaměřených na pacienty s vrozenou rozštěpovou vadou rtů, patra a čelistí. Navazujeme samozřejmě i mezinárodní kontakty.

Můžete nás aspoň letmo provést historií léčby rozštěpů u nás?

To bych si na celonárodní úrovni nedovolila, protože bych určitě na někoho zapomněla, což by mne velice mrzelo. Zůstala bych ve FNKV Praha. Vysoce specializovaná interdisciplinární péče o pacienty s vrozenými vývojovými vadami, a především faciálními rozštěpy, má na tomto pracovišti dlouhou a naštěstí nepřerušenou tradici. Léčba pacientů s rozštěpy sahá do roku 1957, kdy se začala systematicky rozvíjet pod vedením prof. MUDr. Františka Buriana. Ten byl v roce 1955 zvolen akademikem a stal se ředitelem Laboratoře plastické chirurgie Československé akademie věd, kde působil až do své smrti v roce 1965. Profesor Burian představuje skutečnou legendu československé medicíny (Pozn. red.: Více o této osobnosti najdete v rubrice „Kdo byl kdo“ na str. S150). Zasloužil se například o to, že v roce 1932 byla v Československu jako prvním státě na světě plastická chirurgie uznána jako samostatný obor. Jeho monografie Chirurgie rozštěpů a patra z roku 1954 reprezentuje základní úvod do ošetřování obličejových rozštěpů u nás. Mimochodem – prof. Burian publikoval v roce 1957 statistický údaj, který uváděl, že počátkem 20. století se jen 15 % nemocných s rozštěpem dožívalo věku dospělosti! Dnes, po sto letech, sice stále neumíme rozštěp vyléčit, ale velmi dobře kompenzovat a téměř všichni rozštěpoví pacienti vedou plnohodnotný život.

V roce 1992 převzala FNKV péči o rozštěpové pacienty od ČSAV a do vznikající Stomatologické kliniky byly začleněny tři ortodontické ordinace, v nichž působily MUDr. Živa Müllerová, CSc., MUDr. Miluše Brousilová a MUDr. Olga Jiroutová. Tyto dámy odvedly obrovský kus práce.

K vaší práci od počátku patří publikování odborných textů. Co vás vedlo v oblasti, kde převažuje odborná literatura v angličtině, k vaší spolupráci s německými vydavatelstvími?

Umím více německy a moje angličtina je horší. Měla jsem také možnost absolvovat několik studijních pobytů na německých pracovištích, včetně rozštěpového oddělení prof. Opitz v Berlíně. Jsem autorkou jedné kapitoly v Graberově a Rakosiho učebnici ortodoncie, která v roce 2010 pod názvem Orthodontic and Dentofacial Orthopedic Treatment vyšla v německém nakladatelství Georg Thieme Verlag ve Stuttgartu a pak ještě v několika dalších jazycích. Já mám španělskou mutaci a vyšlo to i v Číně... Nakladatelství mi svěřila také překlady monografií z němčiny: Paslerův a Visserův kapesní atlas stomatologické rentgenologie vydaný v Gradě v roce 2006 pod názvem Stomatologická radiologie. Kapesní atlas. Pro totéž nakladatelství jsem také v roce 2012 přeložila přepracované vydání Weberova Memorixu zubního lékařství.

Věnuji se i autorské práci. Uspořádala jsem texty pro dvě monografie v Gradě: Ortodontický průvodce praktického zubního lékaře a Snímací ortodontické přístroje. V edici České stomatologické komory vyšel Atlas ortodontických anomálií.

Pojďme si teď zrekapitulovat, jak v roce 2019 v České republice dokážeme řešit problematiku rozštěpů...

Rozštěp neumíme vyléčit. Umíme jej pouze výborně ošetřit. Podmínkou úspěchu mnohdy náročné a dlouhodobé léčby – spočívající v rekonstrukci měkkých tkání a skeletu střední obličejové etáže – je dobře sanovaný, ideálně intaktní chrup. Často potřebujeme kotvit ortodontické aparáty i na dočasné zuby, takže i jejich biologický faktor musí být dobrý. To ovšem vyžaduje systematickou preventivní péči a včasnou sanaci dentice v mnohdy velmi komplikovaných anatomických poměrech u dětí, jejichž ošetření chrupu obvykle vyžaduje více času. Zvýhodnění této péče je dosud, bohužel, otevřenou a palčivou otázkou pro pojišťovny. Důležité je i pravidelné ošetření u dentální hygienistky, což se snažíme učit i naše bakalářky v rámci studia oboru dentální hygieny na 3. LF UK Praha.

Mnoho rozštěpových pacientů si v našem centru stěžuje, že mají potíže při hledání praktického zubního lékaře, který by se o ně dlouhodobě staral. Často se setkáváme s tím, že pacienti s rozštěpem jsou v terénu kvůli banální výplni odesíláni na specializovaná pracoviště, která na běžnou základní sanaci bohužel nemají kapacitu, a navíc tato bazální péče není jejich úkolem. Chrup pacienta s rozštěpem, až na výjimky, nepotřebuje jinou péči, chce poctivého zubaře. Je to chrup jako každý jiný. A na jeho kvalitě závisí ortodontická a další navazující léčba.

Můžete na nějakém typickém příkladu popsat, jak konkrétně probíhá léčba rozštěpového pacienta? V jakých etapách...

Vezměme si příklad dítěte, které se narodí s celkovým jednostranným rozštěpem. Celkový rozštěp bohužel postihuje téměř třetinu pacientů. Představme si, že má defekt rtu, kosti horní čelisti a patra, jak tvrdého, tak měkkého, včetně uvuly. Ve třech měsících rekonstruujeme ret, pokud je to nutné, zlepšujeme před tím anatomické poměry tak, aby operace rtu byla co nejsnazší a ve výsledku uspokojivá. Dále, kolem jednoho roku proběhne rekonstrukce patra, aby se dítě naučilo co nejlépe mluvit. Asi v devíti až deseti letech se uzavírá defekt v čelisti, kam mají prořezat zuby, zejména horní stálý špičák. Pokud je vše v pořádku, zuby prořezaly ve správném vztahu zubních oblouků, složitá ortodonticko-chirurgická léčba končí a pouze hlídáme dosažené výsledky, to znamená dlouhodobé až celoživotní noční nošení retenčních aparátů, protože anatomické poměry horní čelisti, jejíž patrová klenba nemá pevný patrový šev, je nestabilní. Rozštěpová vada je ale často provázena nutností doplňujících procedur, řada pacientů má vícečetné ageneze zubů, poruchy tvorby tvrdých zubních tkání, a i přes intenzivní léčbu nevýhodné okluzní poměry.

Jaké jsou perspektivy a cíle rozštěpového centra?

Teď vím, že dobré. Mám a měla jsem skvělé spolupracovníky i šéfy, a také rodinné zázemí. Je třeba za to pokorně poděkovat, mít vizi a jít za ní. Něco se vytvořilo na základech, které jsme převzali od svých učitelů, a musíme být urputní a jít dál. Při změnách, které provázejí naše zdravotnictví a které ho ještě čekají, to nebude jednoduché, ale je to schůdné a cíl je jasný: pomoc postiženým dětem i jejich blízkým. Musíme se starat o další komplexní rozvoj našeho specializovaného pracoviště.

Nadále v dlouhodobém horizontu sledujeme výsledky léčby, analyzujeme účinnost a vhodnost nově zaváděných terapeutických postupů – a samozřejmě budeme publikovat a srovnávat tyto poznatky, předávat je v pregraduální a postgraduální výuce. V poslední době jsem svědkem zájmu mladých kolegů o práci na naší klinice, a to i když mají vlastní prosperující privátní praxi. A to je asi to nejlepší, co se mohlo v této složité době stát...