Století páry skončilo a kolem r. 1900 se začínala rozšiřovat elektrická síť. Do měst, ale i na venkov. A právě zubní lékaři potřebovali do úst pacienta dobře vidět, takže jedním z prvních technických elektrických spotřebičů se kupodivu stala elektrická čelovka. Předcházely jí sice svítilny bez napojení na síť, tak jak je známe dnes, ale ty byly pochopitelně velmi neohrabané a neprosadily se. Jejich čas přišel až za pár desetiletí.

V zubních praxích se objevily čelovky nejrůznějších variant a řada z nich se naštěstí dochovala. V zschadrasském muzeu tvoří pěknou, návštěvníky obdivovanou kolekci. Už kolem r. 1905 byly čelovky nabízeny známými dentálními obchodníky. Jedna z prvních byla inzerována v katalogu z r. 1910 firmou C. ASH & SONS. Výroba čelovek se ale patrně počíná již někdy kolem r. 1905. A jistě sloužily zdaleka ne jenom zubním lékařům.

Ve zmíněném katalogu se píše: „Lampa je pomocí kulového kloubu namontovaná na odpružené části na hlavě, což umožňuje lehce seřiditelnou pozici mezi očima operatéra. Svítilna je umístěna v tubusu, na jehož konci je čočka soustřeďující světelné paprsky do jednoho místa. A operatér má obě ruce volné.“

V katalogu firmy Emil Huber z r. 1937 najdeme ještě dvě lampy modernějšího řešení, ale se stejnou funkcí. Zde se také poprvé objevuje pojmenování Oryscop. Dokonce katalog téže firmy z r. 1956 uvádí hned dvě čelovky s elektrickým připojením buď na 110, nebo 220 V, anebo na slabší napětí přímo z dentálního unitu.

Vývoj čelovek pokračuje dodnes. Nezřídka jsou však již kombinované s lupovými brýlemi, a tak i zubní lékaři se slabším či léty oslabeným zrakem dostávají vynikajícího pomocníka.

Fotogalerie