Jičínský rodák po skončení gymnázia v rodném městě vstoupil na přírodovědeckou fakultu v Praze a ještě před ukončením studia pracoval u profesora Jindřicha Matiegky, na jeho Ústavu pro antropologii a demografii. Promoval 30. června 1926 a asistentem profesora Matiegky zůstal až do roku 1929.

Na antropologickém ústavu se zabýval studiem prehistorických lebek. Zaujal ho stav dentice i jednotlivých zubů a jejich význam pro hodnocení nalezených skeletů. Na základě těchto několikaletých studií vznikly jeho publikace „O funkčním otření zubů na českých prehistorických lebkách“ a „Spolehlivost dentice při ocenění vývojového stavu dítěte“. Takto zaměřený výzkum ho přivedl k rozhodnutí vystudovat lékařskou fakultu, aby se mohl plně věnovat stomatologii.

Již jako medik se v lednu 1930 stal demonstrátorem a brzy nato asistentem profesora Jana Jesenského na pražské zubní klinice. Lékařskou fakultu ukončil promocí roku 1932. Přitom již v roce 1931 ho profesor Jesenský jmenoval přednostou ortodontického oddělení kliniky. Toto oddělení vedl následujících třináct let. V roce 1937 jako průkopník ortodoncie vydal společně s Karlem Wachsmannem učebnici ortodoncie.

Ihned po okupaci republiky v roce 1939 se stal členem odbojové skupiny ÚVOD (název je zkráceným názvem „ústředí vedení odboje domácího“). Jeho protifašistická činnost trvala až do 12. dubna 1943, kdy byl zatčen. Následovaly útrapy věznění v koncentračních táborech Dachau, Flossenburg, v Dráždanech a v Malé pevnosti v Terezíně až do konce války. Škaloud přežil i pochod smrti, který se podepsal na jeho zdraví.

Po osvobození koncentračního tábora v Terezíně se Škalouda ujal profesor Charvát na pražské interní klinice. Jakmile se Škaloud cítil lépe, napsal profesoru Kostečkovi, přednostovi zubní kliniky. Jeho dopis autor tohoto článku nalezl v písemnostech stomatologického muzea v Kateřinské ulici (obr. 1). Několik odstavců z něho citujeme doslova:

„Velevážený pane profesore, jsem už na tolik mužný, že si Vám dovoluji napsat souvislý dopis. Navazuji totiž na Vaše slova, abych až budu mít nějaký návrh nebo žádost, Vám napsal. Mám tedy návrh i žádost a doufám, že nebude překážka, abyste mi laskavě vyhověl. Nemohlo by se oddělení jmenovat: odděl. pro ortodoncii a ortopedii čelistí? Byl jsem v minulých letech vždy oslyšen, aby Vaše chirurgická metoda při mandibulární progénii a mordex apertus byla považována za nedělitelnou součást léčení, tak jak to bylo pojato v učebnici Wachsmann – Škaloud. To znamená, že oddělení odpovídá nejen za předoperační přípravy, ale také asistenci při operaci i za pooperační léčení. Jinými slovy, pane profesore, tak jak tomu bylo v roce 1929 a 1930, kdy jsem Vám dělal ortodontické dlahy, sám jsem asistoval při operaci a veškeré fotografování a rentgenování jsem také opatřoval sám. V následujícím roce jsem byl nejprve z neznámých, pak ze známých důvodů odstraněn a připuštěn na sál jen pro imobilizaci čelistí. Víte, pane profesore, že jsem byl sekundářem na chirurgickém oddělení nemocnice, pak každé prázdniny jsem věnoval praxi na chirurgickém oddělení nemocnice v Jičíně.

Mám ještě jednu žádost, aby všechny zlomeniny čelistní byly prací pro odd. ortopedii čelistí. A ještě jednu prosbu, v minulých letech jsme na operační sál nemohli, snad se mi podaří nyní, Vás pane profesore naklonit, aby případy, které jsou v rozsahu ortopedie čelistí a ortodoncie, mohly být operovány na sále a nikoli někde v rohu ordinační místnosti, jak tomu bylo do roku 1942.

Budete-li dělit místnosti, počítejte laskavě s jednou místností pro mě jako pracovnu, jednu pro zřízence jako laboratoř, jeden velký sál pro ortodoncii a jednu pro ortopedii čelistí. Celkem pro dvanáct křesel. Toto oddělení mělo největší příjem až 60 pacientů denně a neměl jsem je kam posadit. Pak ještě prosím jednu čekárnu, totiž místnost, nikoli chodbu. Nebudeme-li smět na operační sál jako dříve, tak žádám zdvořile o jednu místnost jako oddělenou operační část, tedy celkem 6 (šest) místností.

Pane profesore, prošel jsem peklem, strašným peklem nářků a bolestí, o nichž nemáte ponětí. Ztvrdl jsem a ohlížím se také na sebe. Dříve jsem byl po celou dobu zticha, vždy jsem jen ustoupil pro pokoj a klid celku. To víte sám, pane profesore, a také mi nikdo nemůže říci do očí, že ne.

Nemohu ještě bohužel přijít, nejsem na tom nijak ještě dobře a p. prof. Charvát mě nechce pustit. Ženu doma ještě nemám, to mi radosti nepřidá. Děkuji Vám a doufám, že překážek tentokráte nebude, když Vy sám si vezmete mojí zdvořilou žádost za svojí.

Ruku líbám milostivé paní a slečnám dcerám, Vám se poroučím, Váš Škaloud, 30. 5. 1945“.

Hned v červnu roku 1945 pokračoval na ortodontickém oddělení kliniky a podal habilitační práci „Vztah vitaminu A k zubním tkáním a jejich okolí“ (obr. 2).

Profesor Kostečka zřejmě nesplnil všechny Škaloudovy žádosti, tak jak o nich psal v citovaném dopise, a tak Škaloud z kliniky odchází a buduje a vede ortodontické oddělení Obvodního ústavu národního zdraví v Praze 2 v Pštrossově ulici. Tam v letech 1949 – 1952 soustřeďoval a ošetřoval děti se závažnými poruchami chrupu, čelisti i obličeje, které byly zachycené v mateřských školách, tedy již v předškolním věku. Po vzniku pražských dceřiných lékařských fakult byl v roce 1952 pověřen vedením výuky stomatologie na Fakultě dětského lékařství i na Lékařské hygienické fakultě. V souladu s posláním této fakulty zaměřil výuku na Vinohradech na otázku úrazů orofaciální soustavy a jejich poškození vlivem škodlivin pracovního a životního prostředí. Na Fakultě dětského lékařství působil až do roku 1957, do svého odchodu do důchodu zastával i místo přednosty stomatologického oddělení Vinohradské fakultní nemocnice.

Za jeho odbornou i veřejnou činnost obdržel řadu poct a vyznamenání – medaili za zásluhy v boji proti fašismu, pamětní medaili Dr. A. Hrdličky za zásluhy o československou antropologii, zlatou medaili Palackého university v Olomouci, medaili Národního muzea v Praze.

Je považován za průkopníka české ortodoncie jako autor uvedené učebnice ortodoncie i pro vedení ortodontického oddělení zubní kliniky, kde zaváděl nové diagnostické a léčebné metody. Významný byl i jím vyvinutý lingvolabiální oblouk pro ortodontickou terapii a jeho chirurgickoortodontická metoda zařazování retinovaných nebo dystopicky uložených špičáků do zubního oblouku.

Profesor Ferdinand Škaloud zemřel v Praze 18. října 1984.

Fotogalerie