LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

LKS 09/2022 ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Téma historie ortodoncie jsme už v různých souvislostech přinášeli v minulosti (LKS 2/2014, 6/2015 a 3/2016). Tentokrát připomeneme i jméno František (nebo, chcete-li, Franz) Nessel, který se ve své univerzální stomatologické práci také zabýval ortodoncií.

Narodil se 20. 3. 1803 v Praze. Ve Vídni vystudoval medicínu a stal se chirurgem. Mezi jeho učitele patřil významný maďarský zubní lékař, vídeňský profesor Georg Carabelli (původem Maďar Karabély György).

František Nessel se po studiích vrátil do Prahy a během let získal pověst uznávaného zubního lékaře. Již v r. 1827 vypsal nepovinné přednášky ze zubního lékařství. V r. 1840 vydává svoje první dílo Handbuch der Zahnheilkunde, tedy Příručku zubního lékařství. A v předmluvě s úctou píše právě o svém učiteli Carabellim. Ten bohužel svoje odborné dílo nemohl dokončit pro velkou vytíženost ve své zubní praxi, a tak se František Nessel cítil být jeho následovníkem a chtěl jeho myšlenky předat čtenářům.

Ve své první knize prof. František Nessel popisuje narovnání šikmo stojících zubů a příslušné „strojky“ k nápravě tohoto stavu. Vše je zdokumentováno na litografiích, které prof. Nessel dal zhotovit prof. Erichem Lepierem. Na jedné z nich ukazoval totožné zařízení, které pochází od Pierra Faucharda z r. 1756 (ten ale není přímo jeho autorem, zařízení existovalo už dřív). Jednalo se o vestibulární kovový pruh ideálního průběhu, ke kterému byly zuby přitahovány ligaturami. Na další litografii je prezentováno, jak se narovnávaly zuby pomocí zlaté fólie. Dále Nessel prezentuje tzv. Carabelliho strojek, a to nejen textem, ale i řadou ilustrací. S hrdostí tedy konstatujme, že profesor František Nessel u nás jako první o této už tenkrát poměrně rozsáhlé oblasti zubního lékařství publikoval významné poznatky.

To, co se nazývá Carabelliho strojek, představil už třiačtyřicet let předtím Johann Kanndorf. První zmínka se objevuje už mezi r. 1770 a 1780. Zveřejnění Carabelli nezvládnul, a tak se o tomto strojku dozvídáme až od jeho žáka Františka Nessla. Obrazové znázornění situace pochází od prof. Ericha Lepiera. Pěkně vyřezávaný model ze slonoviny s pohyblivými zuby 12 a 23 vznikl jako kompletní práce až po r. 1828. Známe ještě dva další modely, jeden z vídeňského Muzea zubů (Zahnmuseum; bohužel na jaře 2017 byl jeho provoz ukončen), druhý pak najdeme ve sbírce dr. Klause Simona v Mnichově. Ortodontická konstrukce je zhotovena z mosazi.
Pro srovnání s předchozí ukázkou demonstrační práce opět z raného období ortodoncie. Bohužel kvůli některým chybám v návrhu je nefunkční. Model je vyřezávaný ze slonoviny a je označený číslem 13, lze tedy usuzovat, že existovala celá série. Po r. 1830 byla vyražena mosazná destička na horní čelist s naletovaným zevním obloukem. Pro zuby 12 a 22 jsou připraveny regulační šrouby.
Tato práce je vzácná, vznikla celé století před Carabelliho strojkem. Pierre Fauchard (1678 – 1761) toto řešení představil mědirytinou a popisem už v r. 1728 ve francouzském vydání svého díla Le Chirurgien Dentiste (Chirurg – zubní lékař, s podtitulem Léčení zubů), jež bylo věnováno pouze stomatologii a je považováno za jakýsi základní kámen našeho oboru. Obě dlahy jak po vestibulární, tak po orální straně jsou ze silného olova. Fauchard obě spojil v mezizubních prostorech stabilním zlatým drátem. Tak se zuby usměrňovaly do žádoucí polohy. Tato replika původní práce byla zhotovena na mistrovské škole pro zubní techniky v Halle/Saale v 50. letech min. stol.
Touto již modernější ortodontickou prací se vracíme zpět do Saska. Nový aparátek popisoval dr. Edward H. Angle ve své druhé knize Die Okklusionsanomalien der Zähne (New London, 1913) přeložené jeho přítelem berlínským ortodontistou dr. Josephem Grünbergem. Vyobrazenou práci zhotovil dr. Alexander Richter z Wurzenu v Sasku přibližně kolem r. 1910. Jde o pozoruhodného milovníka stomatologického oboru. Společně se svým otcem zdokumentovali a nasbírali nejdůležitější soudobé stomatologické práce, údajně do tří plných skříní. Každopádně jedna se zachovala – je uložena v našem Muzeu zubního lékařství v Zschadrassi.