Nový pohled na stomatologické profese

Univerzita v Liverpoolu je výjimečná škola. Nesází na velké tradice, jakkoli je má (stomatologie se zde učí skoro dvě stě let a škola má i nositele Nobelovy ceny), ale hledá provokativní cesty. Například úplně přestavěla stomatologické profese. Sloučila výuku dentální hygieny (DH) a „zubních terapeutů“. Pro „terapeuty“ – cosi jako kdysi naši dentisté – udělala první tři roky studia společné se stomatology, kteří pak přidají další dva roky studia. „Dentální hygienistky“ mají tak velmi kvalitní výuku a „terapeut“ má po třech letech 75 % kompetencí lékaře. Asistentky ze stomatologických ordinací mají možnost po „nultém ročníku“ kdykoli dostudovat „terapeuta“ a ten může, jakkoli spíš výjimečně, dostudovat na stomatologa. Je to úplně nový pohled na dentální tým, který od prvního ročníku pracuje bok po boku, a ne že zubní lékař potká dentální hygienistky až v praxi po škole, jako u nás.

Nechci se pouštět do diskuze, zda máme mít znovu dentisty, ale tlak v EU na jejich zavedení roste s tím, jak se pacienti dožadují levnější stomatologické péče. Ta se v Británii a třeba v Nizozemí rozpadá na fragmenty a u každého z nich se zvažuje, kdo ho má dělat. Anamnéza: pacient – a kontroluje sestra, nebo lékař? Vyšetření: co vše může udělat DH nebo „terapeut“? Má být u preventivního vyšetření lékař půl hodiny, nebo stačí jen vysoce specializované činnosti tak na pět minut? Pečetění fisur: DH? Terapeut? Lékař? Digitální otisky: asistentka? A tak dále a tak dále... To prakticky vyřazuje ze hry „jednomužné praxe“ – jeden lékař/lékařka – a v plánech převažují velké ordinace o několika křeslech.

Digitalizace

Jiným velkým tématem byla digitalizace. Ukazuje se, že celosvětovým problémem je nečekané zaostávání univerzit za vývojem v ordinacích. Řada profesorů se podílí na tom či onom projektu, ale v mnoha propedeutických a klinických sálech je vše „pěkně postaru“ – studenti nemají potřebné kompetence pro práci se skenery a 3D tiskárnami, jakkoli o nich mají přednášku nebo si je „chvilku zkusí“. Řada učitelů je starších a vývoj je minul, a to na celém světě. Mezi školami jsou obrovské rozdíly dané osobností přednosty nebo vedoucího toho či onoho pracoviště.

Zúčastněné firmy z dentálního průmyslu nepokrytě budují velká vzdělávací centra velikosti univerzit, aby doučily čerstvé absolventy nové technologie. Je velký tlak na radikální přestavbu náplní výuky, kam se nyní nevejdou nové poznatky, ale spousta přednášek a praktik má „tradiční náplň“ a „nejde je vynechat“. Univerzity jsou z podstaty hodně konzervativní a hledá se velmi složitě balanc mezi „EBM a praxí osvědčenými poznatky“ a bouřlivým vývojem v ordinacích.

Více „velké“ medicíny?

Do toho se utkaly dva stále méně a méně smířlivé tábory. Stomatochirurgové cítí potřebu více medicínsky založené výuky a chtějí být součástí „velké medicíny“, často včetně titulu. Proto ve výuce velmi hájí společné obecně medicínské základy. A pak je směr „terapeutů“, kterých jsou v Británii ročně už stovky nových. Mnohým z nich připadá absurdní ztrácet čas obecně medicínskými předměty – k čemu je „terapeutovi“ anatomie končetin, znalost syntézy inzulinu nebo znalost operací žaludku?

Během jednání ADEE se všichni tak nějak dělili na tábor tří až čtyřleté výuky se 75 – 80% kompetencí a na tábor plného zařazení stomatologie do medicíny vedle třeba ORL, tedy co nejvíce společné studium a následné specializace. Asi nás možná také neminou dva druhy vysokoškolsky vzdělaných zubních lékařů s různými kompetencemi, jakkoli se tomu hlavně Německo brání.

Jak prověřovat znalosti studentů?

Velké rozpaky panují v tom, jak prověřovat znalosti. Mladí lidé jsou dnes jiní. Zkoušet je předělat je asi marné. Moderní je ověřování kompetencí v praxi místo zkoušek, ale nikdo neprokázal, že to funguje lépe, i když je to „sexy“ – neděsit zkouškou, ale měsíce pozorovat studenta a pak ho buď pustit dál, anebo ne. Anglosaské země vždy sázely na eseje, ale co s nimi v éře umělé inteligence (AI)? Psát je pod dozorem učitelů ve třídě? Nebo naopak nechat studenty čerpat z technologií – ale jak to pak hodnotit? A jak nechat studenty psát testy, když jsou informace v hodinkách, mobilech, brýlích, v uších? Je to jakýsi boj jako v éře studené války, kdo odhalí či neodhalí schovanou špionážní techniku.

A jak vychovávat budoucí lékaře? Tradiční výchova byla tvrdá, polovojenská, neboť medicína není legrace a je potřeba, aby mladí byli disciplinovaní. Jenže dnes si hned stěžují, pošlou právníka. Nechat je být? Spousta učitelů to prostě vzdá, nedělá si problémy a napíše „splněno“.

„Zelená“ témata

Velký důraz byl kladen na „zelená témata“, udržitelnost. Fotografií a prohlášení firem byla spousta, ale praktických řešení pomálu. Všichni chtějí lepší ochranu přírody a bojovat s CO2, ale vesměs zůstalo jen u diskuzí, zda kompostovat, pálit či znovu používat (po sterilizaci) kelímky na vyplachování a zda se nevrátit k opakovaně využitelným savkám. Kongresová strava byla důsledně z farem do 25 mil, což u jednoho z největších přístavů Evropy plného kontejnerů vypadalo trochu beznadějně.

Naděje

Čeština mezi učiteli slyšet nebyla, ale velká delegace českých i slovenských studentů byla nadějí, že si najdou kontakty ve světě pro spolupráci a další studium. A třeba i řada z nich zůstane na školách a pustí se do přestavby systému v této revoluční době, která nabízí nevšední příležitosti díky společenským a technologickým změnám.

Fotogalerie