A máme tu úkol hodný chytré horákyně! Je třeba nově vymyslet zubní výplň hrazenou z veřejného zdravotního pojištění – a to věru není jen tak. Pacienti by zcela nepochybně chtěli, aby taková výplň v 21. století byla nejlépe fotokompozitní a vysoce estetická. Ne-li dokonce, aby to byla keramická inlay vysoké kvality. Stát by rád něco takového slíbil, ale nemá na to peníze. Sám hradí za své nemocné pojištěnce, to jest zejména důchodce a děti, méně peněz, než si platí všichni ostatní. Stát chce tyto peníze navyšovat pouze o inflaci.

Zároveň by zubní lékaři rádi nabízeli nějakou nadstandardní výplň, tedy lepší než tu pojišťovnickou, protože řady praxí stojí a padají ekonomicky s tím, že lékaři nabídnou něco navíc za přímou platbu. Všichni chceme dělat opravdu kvalitní a špičkovou práci, na kterou můžeme být hrdí. Samozřejmě, dokonalá výplň vyžaduje velké množství času. Pokud by se měla dostat všem, bude to nejenom nákladné, ale potřebujeme ze dne na den více lékařů, aby dokonalé výplně stihli všem zhotovit s nedlouhým čekáním. Pomohlo by hrazené minimum, s doplatkem podle typu. Jenže to naráží na ideologii a asi to povede k zastropování cen.

Suma sumárum: je to celé nesplnitelný úkol. Něco jako nahá, a přitom oblečená. Pěšky, i na kole. Ale s otevřením zákona č. 48/1997 Sb. a postupným útlumem amalgámových výplní se o něco takového musíme pokusit. Jak vyústily naše úvahy v návrh na zářijovém jednání představenstva ČSK, si přečtete v tomto LKS na str. 166. Velká diskuze asi proběhne na podzimním zasedání sněmu ČSK v Brně.

Může se stát, že to dopadne jako už často v českém zdravotnictví: po velké diskuzi zůstaneme u řešení, které máme doteď, tj. amalgám. Ale jelikož ten dřív nebo později odejde ze stomatologie, rozhodnutí jde odložit, ale nikoli zrušit. Asi nejde říct, že to bude výplň, ze které budou všichni nadšeni, a tak doufejme, že to alespoň bude výplň, se kterou budou umět všechny strany žít.