LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Do skupiny svobodných povolání s výsadou profesní samosprávy patří také veterinární lékaři. Co je spojuje se zubními lékaři? Pro časopis LKS na toto téma hovoří MVDr. Karel Daniel, MR CVS, prezident Komory veterinárních lékařů České republiky.

MVDr. Karel Daniel, MRCVS

Vnímáte Českou stomatologickou komoru jako partnera a spoluhráče?

Určitě. Byť podmínky našeho podnikání jsou částečně odlišné; Komora veterinárních lékařů je plně zakotvena v soukromém sektoru, bez návazností na zdravotní pojišťovny a s doposud neregulovanými cenami. Stejně jako stomatologové patříme do skupiny „svobodných povolání“, která se zatím stále těší určitému stupni profesní samosprávy. A nejspíš podobně jako stomatologové sledujeme s určitými obavami společenské posuny vedoucí například ke snahám o prolamování mlčenlivosti u advokátů či daňových poradců, či snahy o diktát státu či monopolních odběratelů (ale i dodavatelů) v oblasti zdravotnictví.

Možná si ne každý uvědomuje, že obě komory – stomatologická a veterinární – řeší velmi podobnou problematiku prosperity soukromých praxí. Co je v současnosti hlavním společným tématem?

Ve veterinární praxi je to posun objemu poskytované péče u hospodářských zvířat směrem dolů a naopak u společenských zvířat významně směrem nahoru; jsou to obavy veterinárních poskytovatelů zdravotní péče ze vzniku a nástupu řetězců a v oblasti hospodářských zvířat zase obrovský nárůst síly a vlivu zemědělských integrovaných velkopodniků. Vždyť jeden z nich dnes vlastní i politickou stranu.

Hlavním společným tématem – podle mého názoru – je ale bezesporu „přeregulovanost“ prostředí pro výkon praxe. Co je nám v roce 2018 platné, že neznalost zákona neomlouvá... Při běžném výkonu činnosti dnes nejsem schopen se bezezbytku řídit všemi detaily národní ani unijní legislativy – nejen, že nejsem schopen si všechny legislativní požadavky prostudovat, ale o řadě z nich bohužel často ani nevím. A tím se stávám rukojmím úředníka vyškoleného v partikulárním oboru a jeho, často od reálného života zcela odtržených, požadavků. Ale nejen to: stávám se rukojmím často i stížnosti- či souduchtivého zákazníka, který má stránky Dr. Google místo brevíře.

V čem vidíte styčné body a možnosti spolupráce mezi Českou stomatologickou komorou a Komorou veterinárních lékařů?

Naše profesní komory sdružují obrovské množství vysoce odborně vzdělaných lidí. Věnují se svému oboru a jsou v něm výborní. Pracují jako fyzické či právnické osoby, živí rodiny, platí daně. A vesměs netrpí zaměstnaneckou mentalitou. Hledí si svého. I proto je o nich málo slyšet. A z toho pramení i nevalná síla „naší lobby“. Podle mého názoru musí spolupracovat nejen stomatologové a veterináři, ale více – a nejlépe všichni – příslušníci „svobodných“ povolání. Spolupráce grémia komor s Legislativní radou vlády se zdála před časem jako slibný začátek. Dnes se zdá, že i pokud by postupně nezvadla a neuhynula, nejspíš nebude stačit.

MVDr. Karel Daniel, MRCVS

Je doktorem veterinárního lékařství (1978, Brno), se statutem MRCVS – Member of the Royal College of Veterinary Surgeons (1990, Cambridge) a specializací odborný veterinární lékař pro choroby skotu (2000, ČR). Od r. 1995 byl členem představenstva Komory veterinárních lékařů ČR (KVL ČR) a po čtyři funkční období vykonává funkci prezidenta této komory. Od r. 1995 je zástupce KVL ČR u Evropské veterinární federace a Evropské unie praktických veterinárních lékařů a po tři funkční období členem Rady Světové veterinární asociace.