LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

LKS 09/2022 ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Jedním z největších problémů české stomatologie je fakt, že více než tisícovka zubních lékařů prodává nebo se chystá prodat svoji soukromou praxi. Co hůř, tisíc zubních praxí představuje zhruba necelé dva miliony znejistělých pacientů, kteří musí brzo změnit zubního lékaře. To vyvolává nemalé napětí ve státě a často chybné řešení problému od krajů a ministerstva.

K tomu přistupuje fakt, že podnikatelé, kteří některé praxe „za pár korun“ získali od zoufalých stomatologů, volají po otevření hranic lidem ze zemí mimo EU ideálně bez jakýchkoli zkoušek. A dokonce i členové ČSK se ptají po možnosti učinit ze stomatologie obor pro středoškolsky vzdělané osoby. Typicky umožnit zubnímu technikovi velkou část výkonů a vrátit se tak k dentistům. Takové nápady odrážíme prakticky denně, panika je značná.

Co říkají fakta?

Pokud odhadnu, kolik maminek s malými dětmi v reálu pracuje, máme 8400 zubních lékařů. Je to úctyhodné číslo, které nemá obdobu v přepočtu na počet obyvatel v okolních zemích. Máme i rekordní čísla v počtu absolventů a nemálo úspěšných uchazečů v aprobačním řízení. Počty kolegů v příštích letech nejspíše z extrémních a rekordních klesnou o sto, možná dvě stě lékařů, až odejde (o mnoho let později, než se plánovalo) do důchodu silná generace. I tak bude počet zubních lékařů v ČR vysoce nadprůměrný. Pokud by systém fungoval, i těch tisíc zubních praxí by převzali absolventi škol i aprobací v několika málo letech.

Proč se tedy nedaří praxe prodat?

1. Začněme s kritikou u sebe, u ČSK. Roky jsme velmi intenzivně učili, jak zřídit a rozběhnout vlastní praxi, ale samotný prodej a vznik trhu zubních praxí jsme už ponechali osudu, či spíše neviditelné ruce trhu. Ne všechny problémy lze odhadnout dopředu. Ukazuje se, že první generace privátních zubních lékařů má s technikou prodeje praxe velký problém. Nikdo je to včas nenaučil. Neexistuje významné tržiště praxí. Ze světa známé specializované firmy není vidět. Ne že by to nebyl obrovský obchod, dokonce se jedná o mnoho miliard, ale nemáme potřebné odborníky. To je bolestivé zejména v malých obcích a v některých okresech, kde nabídka prodeje ničí při nedostatečné poptávce ceny. Někteří kolegové neplánovaně praxe prostě likvidují.

2. Prodej praxe je proces asi na deset, patnáct let. Řada kolegů je zaskočených a dohnat ztracené roky v několika měsících nejde. Je těžké prokázat například, že praxe má hodnotu několika milionů, pokud je zisk za celý rok v daňovém přiznání třeba sto tisíc korun... ČSK se nyní snaží na několika akcích ročně vysvětlovat, jak zhodnotit a prodat praxi. Snažíme se vytvořit trh a nalákat odborníky, kteří by byli schopni trh rozběhnout. Musíme se snažit vyrovnat nabídku s poptávkou, teprve pak začne trh pracovat sám.

3. Musíme vzdělávat i mladé kolegy. V Česku se traduje, že hodnota praxe spočívá hlavně v hodnotě vybavení a zhodnocení místnosti-ordinace. Naprosto přehlížená je hodnota kmene pacientů, který i při požadavcích na nejzákladnější péči přináší od prvního dne příjmy a pokrývá nároky na cash flow. Jak často slýchávám totální nesmysly o potřebě nepřebírat „nežádoucí klientelu“, paušálně odmítat „pojištěnce“ a čekat na „vymazlené pacienty s perfektní hygienou“! V Německu vedou přesnou statistiku prodeje praxí. V žádném podoboru stomatologie, v žádné zemi se nikomu nevyplatilo postavit praxi „na zelené louce“ ve srovnání s nákupem za obvyklou cenu.

4. Přesto je ale podle mého názoru největší vina u zdravotních pojišťoven. Zaprvé musí být kontrakt ekonomicky smysluplný. Nejde jen o úspory na straně pojišťoven. Jakmile nenajdou lékaře, ocitnou se pojišťovny pod neřešitelným tlakem pacientů. Lékařů je nepochybně skoro nadbytek. Není ale nadbytek zubních lékařů ochotných pracovat v nabízeném kontraktu od zdravotních pojišťoven. Řešením nejsou cizinci, kteří většinu dne nepracují pro pojišťovny, ale lepší kontrakt pro všechny.

5. Úplně ale nejhorším průšvihem je, že si zdravotní pojišťovny nechaly rozpadnout síť. Nenabízely smlouvy tam, kde někdo odešel, nenabízely kontrakt na péči o pacienty bez lékaře. Pojišťovny vytvořily asi tisíc nových praxí, zejména ve větších městech. Ano, to je ta neprodejná TISÍCOVKA a kořen problému! V pomýleném konkurenčním boji rozdávaly smlouvy – a popravdě ČSK přihlížela a mnohde přihlíží dodnes. Je tak populární novému kolegovi schválit a podpořit vznik praxe! Jenže při uzavřeném počtu pacientů obvykle otevření nové praxe znamená, že ta „stará“ se neprodá. Jsou to zájmy dvou skupin našich členů a my je musíme spravedlivě vyřešit a pak trvat na tom, aby zdravotní pojišťovny toto respektovaly. Nejde o konflikt, musíme nalézt konsenzus. Také proto jsme součástí výběrových řízení. Nemluvě o pacientech, pro které je mnohem příjemnější, když je někdo převezme do péče, než když jejich ošetřující praxe zanikne a oni musejí hledat a hledat. Situace zdaleka není tak dramatická. Pojišťovny udávají počet dlouhodobě „neudaných pacientů“ na stovky. Ale co se stane, když jich bude milion? No to se může stát úplně cokoli...

Podněty pro OSK

Často na některých oblastech starší kolegové naříkají, že nemají komu předat praxi – a pak se pojišťovna zeptá (a ona se dnes snaží spolupracovat) a nová praxe je příslušnou oblastí podpořena. Přece je spousta pacientů, které nikdo nechce... Výsledkem je nových 2000 pacientů v ohrožení a minimálně jeden kolega odsouzený svoji praxi nepředat a neprodat.

Oblastní stomatologické komory vznikly mimochodem proto, aby si lékaři v bývalém okrese řešili svoje problémy. Přece vědí, zda je opravdu málo smluvních vztahů, anebo zda spíše chybějí mladí a smlouvy přebývají. Možná se to někomu zdá málo tržní. Leč místa notářů, ale i soudců či třeba primariáty lůžkových zařízení nevznikají podle toho, co si kdo zamane, ale ve snaze vytvářet a kultivovat potřebnou síť. Proč nesouhlasit se smlouvou do místa, kde kolem třeba patnáct kilometrů nikdo není? Je ale řešením další smlouva na náměstí okresního města?

A tak mám snad zajímavý námět na sněm vaší OSK. Řekněte si, zda potřebujete nové smlouvy a kam. Nebo spíše potřebujete, aby se některé praxe předaly? Kde? A to spolu s pojišťovnami řešme. Máte dost ortodontistů? Chirurgů? Měli bychom se snažit spoluvytvářet síť. Všichni jednou zestárneme, všichni potřebujeme kolegy-specialisty a každý z nás je na mnoha místech pacientem... Skoro bych si řekl, že debata o tom, kolik máme kde mít jakých kolegů, přitáhne větší zájem o účast než schválení rozpočtu! A přesně taková diskuze, a možná i nemálo bouřlivá, je jedním ze smyslů oblastních stomatologických komor. Těším se na vaše sněmy.