Každá profese má i stinné a neoblíbené stránky. V našem oboru jsou to, nepochybně, pohotovostní služby v oboru zubního lékařství (PSZL), dříve známé jako LSPP.

Celý systém v ČR funguje spíše „silou vůle a setrvačnosti“, než aby měl jasná pravidla a rozvíjel se k modernosti. Z pomoci lidem v neočekávaném problému se stala masová sociální služba pro občany bez stomatologa nebo bez zájmu o svůj chrup, nezřídka platí obojí. Pacienti čekají, až bude noc nebo víkend, aby navštívili ordinaci, „kde je nemohou odmítnout“.

Na světě jsou bohaté země, kde nic takového neznají a pacient s pomocí silných analgetik přežije noc, než mu od bolesti pomůže jeho zubní lékař. Ve střední Evropě jsme navyklí, že zubní lékaři v noci bdí či o víkendu a svátcích nastoupí, aby byli ku pomoci. To mají dle svého uvážení organizovat a zaplatit kraje. Zákonodárce myslel na německý model pohotovosti lékaře ve své praxi, zvyk mnohde předepisuje „sloužení“ v „obecní ordinaci“.

Poprvé od sametové revoluce přichází ČSK s komplexním materiálem, který pro samosprávy, pacienty i stomatology shrnuje základní informace. Naším cílem je, aby PSZL probíhala v důstojných podmínkách a byla dostatečně zabezpečena technicky i finančně. Je to pomoc v naléhavých stavech, nemůže suplovat sociální péči, nesmí být zneužívána. V metropolitních oblastech (velká města s velkým spádem) by měla být profesionální, poskytovaná zkušenými smluvními lékaři s erudicí v akutní stomatologii, a tomu odpovídající mzdou, která vychází z evidentní rentability dané souběhem dotace a úhrady pojišťoven.

Pamatuji neradostné časy Rychlé záchranné služby a vidím dnešní její moderní tvář. Totéž musí potkat i akutní stomatologii. Materiál v tomto LKS (str. 25 – 27) je důležitým krokem. Bude postupně aktualizován, ale hlavně se musí zhmotnit v posun PSZL na úroveň odpovídající 21. století.