LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

LKS 09/2022 ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Kleště jako symbol „trhání zubů“ držívá v ruce už sv. Apolena, zobrazená na malbách, grafikách i v plastikách. Kleště ovšem bezesporu hrají důležitou a výjimečnou úlohu také v oblasti „technického“ stomatologického instrumentária, ať už v rukou zubního lékaře, nebo i zubního technika.

Univerzální tvarovací kleště na korunky dle Kunze. Z popisu: „Snahou každého praktika je zhotovovat anatomicky, fyziologicky a kosmeticky dokonalé kovové korunky... Smysluplná konstrukce těchto kleští nahrazuje zhruba tucet specifikovaných druhů... Cvičení dělá mistra.“ (Pozn.: oblíbené německé rčení „Übung macht den Meister“.) Na rukojetích jsou sklopné profily odstupňovaného průměru na zformování obloučkových korunek. Jsou přizpůsobeny pro výměnu pracovních koncovek s očíslováním 1 až 7 podle daného postupu. Příslušenství kleští je uloženo v postranní přihrádce krabičky. Kleště jsou z poniklované oceli (kolem r. 1930).

Podle účelu použití se vytvořila skupina kleští štípaček, vedle nich však také existuje rozsáhlé instrumentárium kleští tvarujících – od jednodušších „ohýbacích“ až po sofistikovanější kleště se specializovanou funkcí. V různých obdobích se samozřejmě objevují typické nástroje, z nichž některé přetrvaly bez velkých změn do současnosti. Jiné, spjaté se soudobými technologiemi, se vynořily a zase zanikly a staly se jen vzácnou součástí pozapomenuté historie našeho oboru.

Viditelnou výjimkou se staly kleště kramponové. Jejich původním účelem bylo přitlačovat a ohýbat krampony porcelánových zubů. Na trhu se objevily kolem r. 1880, a to současně s porcelánovými zuby. Sloužily také jako štípačky na méně silné dráty. Dodnes je můžeme zakoupit v prakticky nezměněné podobě.

Kleště jako takové jsou nástrojem s bohatou tradicí a jak už to tak ve stomatologii bývá, prvopočátky sahají do starého Egypta. Pravděpodobně už před pěti tisíci lety sloužily ke svazování zlatých drátků pro postmortální zubní náhrady faraonům. V Egyptě, jak víme, se věřilo v posmrtný život, a tak se dotyčným prováděly tyto stomatologické úkony, aby při své posmrtné pouti mohli dobře žvýkat a ještě přitom byli krásní. Kupodivu se tyto kleště nezachovaly.

První vědecký popis kleští najdeme ve Fouchardově učebnici z r. 1728, kde byly znázorněny na mědirytinách. Tento nástroj sloužil výlučně k technickým účelům, přičemž vycházel z konstrukce hodinářských kleští. V Pfaffově učebnici z r. 1756 kupodivu takové kleště nenajdeme.

Fotografie zobrazují nástroje ze sbírky zschadrasského muzea, a to od nejrůznějších výrobců, kteří se nezřídka snažili současně nabídnout i vzájemně si konkurující sady kleští. Identifikace výrobce je i z tohoto důvodu prakticky nemožná. Samotné kleště žádné výrobní údaje ani jiná označení zpravidla nenesou.

Konturovací a řezací kleště na zlatý plech, dodávané ve třech velikostech. Takovýmito kleštěmi se přizpůsobovaly retenční části patrových desek ražených ze zlatého plechu, kam se pak připevňovaly porcelánové zuby bez použití pracné technologie kaučuku (kolem r. 1920).
Loch Zange čili děrovací kleště (kolem r. 1890, detail). Ke stabilnějšímu připevňování kramponových zubů sloužily kovové pásky, resp. destičky. Tyto kleště v nich vytvořily otvor a keramické zuby s platinovými čepy (čili krampony) se pak v tomto místě přiletovaly i cementovaly. Čep na děrování byl vyměnitelný a výrobce tuto přednost obsáhle popisoval a zdůrazňoval.
Contour Zange dle Jüterbocka (kolem r. 1890) byly pravděpodobně nejvíc používány jako kontaktní kleště – k tvarování kontaktů obroučkových korunek se sousedními zuby. Tento typ se už dávno nepoužívá.
Konturovací kleště dle Reynoldse nesly v Německu také označení Rabenschnabelzange, protože se podobaly zobáku havrana. Vyráběly se i menší, než jsou na fotografii. Sloužily pro vytváření anatomické kontury obroučkové korunky. Ta měla nejdřív z plechu raženou okluzní plochu, která se k vytvarované obroučce přiletovala (kolem r. 1900).