Podle očekávání se největší a nejdelší diskuze udála kolem materiálu, který jsme připravovali celé léto, rozeslali ho dopředu členům představenstva ČSK a diskutovali ho hned ve dvou blocích. Tedy: jak upravit přílohu č. 1 zákona č. 18/1997 Sb., kterou se upravuje zdravotní pojištění. Aneb: co přesně se hradí a nehradí ze zdravotního pojištění. Nejsložitější byla otázka, jakou výplň zvolit místo výplně amalgámové v základním provedení, pokud by už nyní měla být odstraněna nebo pokud bychom už měli mít známou budoucí alternativu.

Nechci opakovat, co je v úvodníku tohoto čísla, ale je důležité si uvědomit, že s vysokou pravděpodobností taková výplň nebude hrazena více než současná fotokompozitní výplň pro děti, kterých se dělá omezené množství. U dětí zubní lékař asi přimhouří oko nad drobnou ztrátou, jakkoli je to nepříjemné. V obrovském počtu jednotek milionů výplní u dospělých jde ale opravdu o obrovské peníze a každá koruna hraje velkou roli jak pro pojišťovny, tak pro stomatology. V dlouhých diskuzích jsme přemýšleli o výplních moderních, zjevně trvalých, ne jen o dočasném „zalepení kavity“ fakticky dlouhodobě provizorním materiálem – tedy „sociální výplň“. Nejsme v situaci Německa, abychom řešili keramické výplně nebo zlaté inlaye. Snažili jsme se přemýšlet o výhodách a nevýhodách všemožných alternativ.

Na straně jedné je už existující řešení, používané u dětí, těhotných nebo kojících matek, kdy se využívá skloionomerní cement, který je svojí podstatou velmi často výplní dlouhodobě provizorní. Asi nikdo z nás by nechtěl mít v ústech výplň s omezenou životností. Moje generace má v ústech amalgámy zhotovené před půl stoletím, které vydrží do naší smrti. To, co se kdysi zavedlo u dětí s jistým předpokladem, že třeba jednou v dospělosti si zaplatí nadstandardní výplň, to je problematické u dospělých, zejména se špatnou hygienou dutiny ústní. Na straně druhé jsou vrstvené výplně, ale zejména rozsáhlé MOD výplně vyžadují velké množství času. Ne vždy je jednoduché je zhotovit. Nevyhneme se někdy gingivektomii nebo osteoplastice. Zároveň bychom si rádi ponechali prostor pro vysoce kvalitní výplně, které potřebují hodně času, ale z hlediska úhradového mechanismu jsou mimo možnosti českého státu a českých zdravotních pojišťoven.

Výsledkem je návrh na výplň, která se polymeruje v jedné vrstvě. Tedy technicky to není problém u drobných fotokompozitních výplní, pro mnoho kolegů to bude ulehčení, neboť dávno používají flow či hybridní kompozity u drobných lézí – ale legálně je nelze vykázat. Jsou šetrné k zubním tkáním, náklady asi fakticky nejsou vyšší, možná jsou i nižší. Velký problém je ale u výplní širších, které nelze najednou prosvítit. Chceme se vyhnout potížím s eventuálním neúplným vytvrzením...

A tak jsme se přiklonili k návrhu na duálně polymerující pryskyřice, kde můžeme kombinovat fotopolymeraci a spolehnout se na chemické vytuhnutí hlubších vrstev při zkrácené době práce. Výplně vrstvené, ať už z důvodu překonání kontrakce anebo z důvodu estetického, kombinace barev, chceme zachovat jako výplně nadstandardní, neboť vyžadují podstatně více času. Navrhujeme ovšem režim doplatků, tedy základní příspěvek na takové výplně a možnost doplatku, což by byla revoluce. Výplně amalgámové bychom rádi ponechali tak dlouho, jak nám to umožní Minamatská úmluva o rtuti a k tomu příslušné zákony v rámci EU. Navrhli jsme i „doplatkovou“ endodoncii a variantně stále plně hrazenou techniku centrálního čepu, ale s omezením na premoláry. Řešili jsme i otázku CBCT a přiklonili jsme se k tomu, aby tato technologie v tuto chvíli byla nadstandardní s výjimkou vybraných indikací, což je asi typicky extrakce retinovaných zubů atd. Pak by na straně jedné frekvence nebyla příliš vysoká a na straně druhé bychom mohli dosáhnout relativně příznivé ceny. Fakticky je ale v tuto chvíli takový legislativní stav, že CBCT by mělo být hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Jenže to z hlediska ZP i lékařů nechtějí všichni a příslušný kód nemáme, jakkoli ho zákon předpokládá. Máme ještě neujasněné některé otázky v ortodoncii, o nichž jednáme s Českou ortodontickou společností. Jde zejména o to, jak by to mělo být ve veřejném zdravotním pojištění s tzv. fóliovými aparáty neboli alignery.

Řešili jsme i zákon, kterým se má upravit činnost poskytovatelů zdravotního pojištění. Stát zvažuje zbavit kraje povinnosti řídit pohotovostní služby a chce přenést tuto povinnost na zdravotní pojišťovny. To by ovšem vysoce pravděpodobně přeneslo povinnosti víceméně jenom na lékaře, kteří mají smlouvu se zdravotními pojišťovnami, což by v případě stomatologie byl asi velký problém. Vyvolalo by to rozkol, anebo by na tuto činnost musely pojišťovny vyčlenit velké prostředky, které zase budou chybět někde jinde. Je lákavé, kdybychom možná nakonec byli zbaveni této povinnosti, ale nepochybně to vytvoří problémy v ranních pohotovostech v našich ordinacích. A je otázka, zda by si pacienti takovou věc vůbec nechali líbit. Řešíme i detaily ohledně registrací, kdy bychom rádi zavedli moderní postup, který umožňuje nejen začít, ale i ukončit práci s pacientem, který nespolupracuje nad rámec současného stavu.

Připraveny jsou Pražské dentální dny, které v době jednání představenstva byly již takřka vyprodány. Připravili jsme rozpočet ČSK na rok 2024, který je po mnoha a mnoha letech deficitní. Jarní sněm ČSK nebyl nakloněn zvyšování členských příspěvků a i když se nám daří stále zlepšovat ekonomiku, při současné inflaci má vše své meze. A tak představenstvo navrhuje sněmu ČSK deficitní rozpočet s tím, že využijeme rezervy vytvořené v minulých letech. Anebo je samozřejmě alternativa, že v roce 2024 nebo 2025 sněm rozhodne o navýšení příspěvků, ale to je otázka pro orgány sněmů OSK. Též můžeme radikálně seškrtat některé výdaje, třeba publikace nebo podporu vysokých škol. Rozhodnutí bude těžká politika a sotva budou spokojeni všichni.

O říjnovém jednání představenstva ČSK budeme informovat v následujícím LKS č. 11/2023. Další pravidelné zasedání představenstva ČSK je plánováno na 10. 11. 2023.