LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

LKS 09/2022 ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Více než tři čtvrti milionu exponátů, jež pro náš obor uchovává Muzeum historie zubního lékařství v německém Zschadrassi, už čistě statisticky dává reálnou šanci uvidět tu zcela unikátní, někdy dokonce senzační věci. Některé sbírkové předměty zaujmou jen specialisty – ať už zubní lékaře, zubní techniky nebo například rentgenology. Mnohé exponáty však vyzařují ono kouzlo starých časů, jemuž nelze odolat. Zasáhne každého, včetně laiků či náhodných návštěvníků muzea. Takový skvost nepochybně představuje jedinečná vědecká dokumentace, jejímž autorem je vídeňský dentista Karl Draeger.

Anomálně utvářené zuby jsou přirovnávány ke „gigantům, kteří zaujímají postoj žirafy“. 1. řada: Rozštěpení palatinálního kořene v časných stadiích vývoje, přídatná sklovinná lišta, palatinální kořeny jsou centricky rozděleny a jsou výrazně divergentní. Čtyřhrbolková forma korunky je typologicky přirovnávána k „tvaru císařské housky“. 2. řada horní a dolní: Stálé moláry s anomálně utvářeným kořenovým systémem. (Vznik v období 1925–1940.)

Tato světově nejrozsáhlejší kolekce vznikala čtyři desetiletí – v rozmezí let 1925 až 1965. Na zhruba tisícovce výukových lepenkových desek ve velikosti 224 x 172 mm je nashromážděno kolem 15 000 lidských zubů, jež jsou vědecky tříděny a samozřejmě odborně popsány. Karl Draeger na jednom exponátu poznamenal, že pro celou sbírku čerpal z přibližně 100 000 extrahovaných zubů! Kolik času asi bylo věnováno vytvoření této úžasné sbírky? To už dnes nikdo nezjistí – v němém úžasu se už jenom budeme kochat velkolepostí výsledku této vědecké práce. Se vznikem sbírky jsou spojené nesčetné spisy a dopisy sahající do celé Evropy, které se naštěstí zachovaly, takže můžeme rekonstruovat vznik a růst sbírky. A sklonit se před obrovskou pílí a invencí Karla Draegera.

Karl Draeger se spřátelil s prof. Ambrosem, učitelem na vídeňské škole dentistů. Prof. Ambros podporoval Draegera a po jeho smrti zachoval sbírku, až se dostala před třemi roky k nám do vědeckého centra muzea.

Něco podobného a srovnatelného jsme dosud v našem oboru nikde jinde nenašli. Víme o tom, že sbírka prof. dr. Friedricha Busche svého času obsahovala 7500 zubů zhruba na 160 deskách. Z toho se však dodnes dochovalo bohužel pouze 176 zubů na osmi deskách. Jistě se právem můžeme domnívat a těšit, že existují další, dosud neznámé a neobjevené sbírky. Sotva však takového mimořádného rozsahu. O to víc náš skromný německo-český autorský „stomatologický tým“ těší, že k nejkrásnějším a nejrozsáhlejším patří sbírka na pražské univerzitě, tedy ta, kterou zřejmě mnozí z vás znají z reprezentativní expozice Stomatologického muzea prof. Jana Jesenského 1. LF UK v Praze.

Redakce děkuje za odbornou konzultaci a překladatelskou spolupráci as. MUDr. Magdaleně Koťové, Ph.D.

Poznámka k fotografickým ukázkám exponátů: Fotografie na dvoustraně přinášejí ukázky, často detaily ze souboru dentálních anomálií. V popiscích pracujeme s překladem soudobého německého textu, který může být z hlediska dnešní diagnostiky a terminologie zastaralý.

Zuby horní čelisti s normálními korunkami s nadměrně dlouhými a anomálně zkrácenými kořeny. 1. řada: Horní první premoláry (průměrná délka kořene 21,7 mm, Sicher- Tandler), nejdelší kořen má 29 mm, nejkratší 18 mm. 2. řada: Horní druhé premoláry (průměrná délka kořene 21,5 mm), nejdelší kořen je 29 mm, nejkratší 15 mm. 3. řada: Horní první a druhé stálé moláry (průměrná délka je 21,3 mm), nejdelší kořen má 32 mm, kratší 16 mm, nejkratší 11 mm. 4. a 5. řada: Několik stálých horních molárů s anomální délkou kořenů. Znalost anatomických odchylek kořenů je důležitá pro správnou volbu délky kořenového nástroje při endodontickém ošetřování zubů. (Detail exponátu. Vznik v období 1925–1940.)
Srostlice a tvorba dvojčat u zubů horní čelisti. (Tři detaily exponátu.) Případ 1: Srostlice stálého horního postranního a středního řezáku, vedle těchto zubů byly prořezány špičáky (muž, 47 let). Anomálně utvářené zuby byly extrahovány z důvodů onemocnění parodontu. RTG snímek zhotovený po extrakci ukazuje, že dřeňové dutiny spolu nesouvisejí a jsou menší. Případ 2: Srostlice vzniklá v časných stadiích vývoje na místě pravého horního stálého řezáku, srůst je v korunkové i kořenové části. Jde o srostlý autozit + parazit na místě zubu 11 (muž, 45 let). Označení vychází z poznatků o siamských dvojčatech, kdy autozit (zub 1a) srůstá s parazitem (zub 1b). Autozit je plně vyvinutý organismus, parazit je nedostatečně vyvinutý, případně menší organismus. Zub byl v důsledku velikosti přetěžován žvýkacími silami a došlo k výrazné viklavosti a předčasné ztrátě pro onemocnění parodontu. Případ 3: Srostlice horního levého středního a postranního stálého řezáku v oblasti korunek i kořenů (muž, 50 let). Vedle srostlice prořezal špičák anomálního tvaru. Na RTG snímku srostlice po extrakci nerozeznáváme dřeňovou dutinu. (Vznik v období 1925–1940.)
Anomální délky kořenů zubů horního frontálního úseku. Horní stálé špičáky mají z celého chrupu člověka nejdelší kořeny. Průměrná délka je 27 mm (Sicher – Tandler). 1. řada: Horní špičáky, nejdelší kořeny mají 38 mm a 41 mm. Euler prezentoval špičák s kořenem o délce 43 mm, Wunschheim špičák s kořenem dlouhým 47 mm. 2. řada: Horní postranní řezáky, nejdelší kořen má 34 mm, nejkratší 16 mm. 3. řada: Horní střední řezáky, nejdelší kořen má 36 mm, nejkratší 15 mm. Průměrná délka kořene horního středního stálého řezáku je 24 mm. (Detail exponátu. Vznik v období 1925–1940.)
Zuby s anomálním trubicovitým kořenem – „prizmatické zuby“. Zub byl extrahován na žádost pacienta (muž, 24 let) pro silné bolesti v důsledku chronického zánětu zubní dřeně. Extrakce zubu byla, v důsledku morfologie jeho kořene, velmi náročná. Na RTG snímku extrahovaného zubu jsou v celé délce 13 mm dlouhé dřeňové dutiny patrné drobné novotvary, které se připisují reakci zanícené dřeně. Apikální členění kořenového kanálku je patrné jen částečně. (Detail exponátu. Skleněná deska, po r. 1945.)
Příklady srostlic horních levých druhých a třetích molárů, které vznikly v pozdějších vývojových stadiích. (Detail exponátu. Vznik v období 1925–1940.)