Pacient se obrátil na Českou stomatologickou komoru se stížností, že zubní lékař, u kterého byl pacient dlouhodobě registrován, pacientovi bez jeho vědomí a souhlasu ošetřil zuby 16 a 17. Následně pacient vyslovil nesouhlas s tímto provedeným ošetřením, na což zubní lékař reagoval vyřazením tohoto pacienta z evidence pacientů s odůvodněním, že pacient vyslovil nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb, ve smyslu § 48 odst. 2 písm. c), zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách).

V rámci provedeného dokazování před čestnou radou bylo prokázáno, že pacientovi byly zubním lékařem skutečně ošetřeny zuby 16 a 17, aniž mu bylo předem sděleno, o jaký výkon se bude jednat. Z výslechu svědka vyplynulo, že výkon trval asi hodinu, načež bylo pacientovi k jeho překvapení sděleno, že mu byly zuby 16 a 17 ošetřeny výplní. S tímto ošetřením pacient nikdy předem neudělil souhlas a po provedení ošetření tuto skutečnost zubnímu lékaři sdělil. Na tuto výtku pacienta zubní lékař reagoval tak, že pacienta vyřadil z jeho evidence z důvodu, že dle názoru zubního lékaře pacient vyslovil nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb.

Z provedeného dokazování, zejména pak ze svědecké výpovědi pacienta, zdravotnické dokumentace ani jiných provedených listinných důkazů, nevyplynulo, že by zubní lékař měl od pacienta udělen souhlas s provedením daného ošetření, ani že by pacient vyslovil nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb.

Čestná rada poté dospěla k závěru, že v daném případu se zubní lékař dopustil disciplinárního provinění, neboť zubní lékař provedl ošetření zubů 16 a 17, aniž by o zamýšleném ošetření předem pacienta informoval. Tedy zubní lékař postupoval v rozporu s § 28 odst. 1 cit. zákona, když porušil právo pacienta, kdy poskytování zdravotních služeb, tj. ošetření zubů 16 a 17 výplní, je možné pouze se souhlasem pacienta. Dále zubní lékař porušil svoji povinnost stanovenou v § 48 odst. 2, písm. c), cit. zákona, když pacienta v rozporu se zákonem následně vyřadil z evidence pacientů, neboť dle cit. zákona je možné vyřadit z evidence pacienta jen v případě, kdy pacient vysloví nesouhlas s poskytováním veškerých zdravotních služeb, a nikoli vysloví nesouhlas jen s jedním konkrétním ošetřením, a to navíc s takovým ošetřením, ke kterému si zubní lékař ani nevyžádal předchozí souhlas pacienta, ačkoli to bylo jeho povinností.