Jak je možné, že je cizí kapitál levnější, nežli ten vlastní? Vždyť u cizího kapitálu vždy platíme nějaké úroky nebo poplatky, ale u vlastního nikoliv. Metod měření nákladů vlastního kapitálu je řada, nicméně velmi zjednodušeně se jedná o jeho výnosnost (některé teorie mluví o „minimálních požadavcích na návratnost investice vlastníků podniku, např. ve formě dividend).

Do kdy se vyplatí podniku zadlužovat se a používat cizí kapitál? Do té doby, dokud náklady z dluhu budou nižší než dodatečné výnosy realizované díky čerpání dluhu. Zjednodušeně řečeno, pokud vložím do projektu (např. vybudování nové ordinace) 4 mil. Kč a zisk (výnosy minus náklady vč. mezd a dalších kompletních nákladů) bude 1,2 mil. Kč ročně, pak je výnosnost 30 % p. a. (ročně). Pokud mám možnost vzít si v bance úvěr za úrokovou sazbu nižší než 30 % p. a., pak ekonomická teorie hovoří jasně – cizí kapitál je levnější nežli ten vlastní. Proč by nějaký vlastník nenačerpal úvěr za 6 % p. a., když díky tomu vydělá 30 % p. a.? (Samozřejmě, že v praxi může vlastník narážet i na další omezení, např. nedostupná pracovní síla na trhu, jeho vlastní manažerské schopnosti řídit větší a složitější celky apod.)

Druhou možností je příklad, kdy má vlastník volné 4 mil. Kč a zároveň se rozhoduje, zda pro jeho další investici použít cizí kapitál, nebo vlastní. Vlastník ví, že se mu investice do další ordinace vyplatí, neboť investuje 4 mil. Kč a návratnost bude 30 % p. a. Zásadní otázka však je, zda použít vlastní peníze, nebo cizí. V první řadě většina věřitelů (zejména banky) nutí investory, aby zadlužení na projektu nepřevyšovalo cca 70 % jeho celkové hodnoty, tedy cca 30 % musí být vlastní kapitál (tzv. ekvita). Ale co zbylých 70 % – vyplatí se vzít si úvěr, nebo hradit z vlastního, pokud se nám peníze „povalují“ na účtu? Ekonomie hovoří jednoznačně – pokud dokážete získat cizí kapitál s nižším nákladem (úrokovou sazbou), nežli je výnosnost vaší alternativní investice (např. koupě cenných papírů, dluhopisů, koupě nájemního bytu), pak se vyplatí brát cizí kapitál. Tedy např.: úvěr je možno načerpat za 6 % p. a., a alternativní investice, kam vložíte peníze, vám bude vynášet 15 % p. a. v projektu zakládání nové ordinace se tedy vyplatí zadlužit a investor vydělá, protože místo jednoho výnosového aktiva (30 % p. a. ordinace) bude mít možnost držet dvě výnosová aktiva (ordinace 30 % p. a. + výnosy z cenných papírů 15 %). V praxi je situace o něco složitější, neboť zatímco úroky na úvěru jsou známé a poměrně jisté (jsou buď fixně stanovené nebo tzv. float, tedy výše úrokové sazby se průběžně hýbe se sazbami na trzích), tak naopak výnosy z alternativních vlastních investic mohou fluktuovat a lišit se od plánu výnosnosti (nikde nebude garantováno, že nová ordinace vydělá oněch 1,2 mil. Kč, resp. 30 % p. a.).

Jednotlivé typy forem dlouhodobého cizího kapitálu

Jaký je rozdíl mezi půjčkou a úvěrem? V případě půjčování peněz prakticky žádný. Půjčovat lze i hmotné věci, úvěr je o poskytnutí finančních prostředků.

Úvěr (nebo obdobná forma cizího kapitálu) má většinou základní parametry:

• Věřitel = ten, kdo peníze půjčuje. Typicky věřitele dělíme na bankovní a nebankovní.
• Dlužník = ten, kdo si peníze půjčuje a má je vrátit.
• Ručitel = ten, kdo se zavázal platit věřiteli v případě, že dlužník není schopen splácet.
• Výše úvěrového rámce = kolik je možno si maximálně půjčit, úvěrový rámec dle podmínek smlouvy musí být někdy zcela vyčerpán, ale pokud to smlouva umožňuje, někdy nevadí, pokud se načerpá méně. Každopádně nikdy nelze načerpat více.
• Jistina = aktuální stav dluhu ke splacení, bez úroků (jedná se o částku, která je stanovena jako načerpaná výše ponížena o již realizované úmory = jinými slovy, kolik dlužník ještě dluží a má ještě splatit, bez úroků).
• Úroková sazba = určité procento z aktuální jistiny, ze kterého se počítají úroky, tj. náklad úvěru. Většinou v sazbě p. a. (za rok).
• Úrok = úroková sazba násobená aktuální jistinou, za určité období (měsíc, kvartál nebo rok). Úroky se většinou platí měsíčně nebo kvartálně, i když je úroková sazba nominována jako roční.
• Úmor = ponížení jistiny (část splátky).
• Splátka = úmor + úrok (lidově řečeno celá splátka).
• Splatnost = do kdy musí být celý úvěr zcela splacen vč. úroků.
• Splátkový kalendář = definované platby o určitých výších, většinou spojující úmor i úrok (splátka celkem), s určitými daty splatnosti k zajištění průběžného splácení po dobu úvěru.
• Možnost předčasného splacení = některé úvěry takovou možnost mají, většinou je však tato možnost za poplatek, protože věřitel bude mít ušlý zisk na neobdržených úrocích jako za standardní doby trvání úvěru, a v neposlední řadě také vícenáklady za tvorbu dodatečné právní dokumentace.

Leasing (tzv. klasický finanční)

De facto se jedná o úvěr, většinou pětiletý, který je určen na koupi určitého specifického aktiva (např. automobil, křeslo). Typické pro leasing je, že si v rámci poslední splátky předmět odkoupíte do vlastního majetku za symbolickou hodnotu (zůstatková hodnota), a tím předmět leasingu přejde do vašeho vlastnictví a vy ho můžete buď dále používat, nebo prodat.

Operativní leasing

V zásadě to není úvěr, ale dlouhodobý pronájem určitého aktiva. Věc zpravidla po ukončení operativního leasingu nevlastníte. Což má výhodu, že se nemusíte starat o její prodej, ale na druhou stranu neobdržíte žádné dodatečné prostředky za prodej daného aktiva.

Je výhodnější klasický finanční leasing, nebo operativní leasing? Záleží, jaké jsou konkrétní podmínky, je potřeba vždy konkrétně propočítat obě nabídky. Obecně lze ale říci, že operativní leasing bude vždy o něco nákladově vyšší (dražší), neboť součástí tohoto pronájmu jsou i doprovodné služby a hlavně se nestaráte o prodej předmětu (tedy komfortnější než klasický finanční leasing). Pokud předmět leasingu uvažujete používat dlouhodobě i po skončení leasingu, pak doporučuji klasický finanční leasing. I u vybraných operativních leasingů můžete mít právo na odkup za zůstatkovou hodnotu, velmi záleží na tom, jak je tato hodnota vysoká a zda se vám taková koupě vyplatí.

Kontokorent

Jedná se úvěr ve formě, že na vašem bankovním účtu můžete jít tzv. do minusu. Tento minus máte předjednaný, nemusíte ho čerpat, ale když vám zrovna dojdou peníze na účtu a vy musíte rychle platit závazky, můžete jít do minusu a platit faktury. Zní to skvěle, ovšem obrovské negativum spočívá v tom, že jsou zde velmi vysoké úrokové sazby a poplatky. Někdy dokonce platíte určité úroky i za situace, kdy v minusu nejste (a kontokorent vůbec nevyužíváte), neboť věřitel (banka) pro vás má tyto peníze „připravené“ a platíte tedy náklad za jejich rezervaci.

Jak se liší bankovní věřitel od nebankovního?

Na banky se vztahuje velmi přísný dohled České národní banky (na nebankovní poskytovatele se také vztahuje určitý dohled, ale nikoliv tak přísný), mají velmi přísná pravidla, co a jak mohou dělat, jaké rezervy a strukturu aktiv i pasiv udržovat. Banka obecně poskytuje výhodnější podmínky (zejména nižší úrokové sazby), pokročilé zabezpečení a pravidla bezpečnosti (vyplývající zejména z legislativy EU). Banka je pomalejší v jednání, více korporátní a má většinou neohebná pravidla, která ale dávají smysl – ta pravidla tam jsou od toho, aby úvěr dostal takový dlužník, který ho dokáže řádně splatit s velmi vysokou pravděpodobností (a banky, resp. naše ekonomiky, tedy nekrachovaly).

Nebankovní věřitel si naopak velmi často jde prvně půjčit do banky za náklad X % p. a., a následně dlužníkovi de facto přeprodá tyto půjčené peníze ve výši sazby „X + Y % p. a.“. Za tyto vyšší náklady můžete dostat rychlejší jednání, ale o to více bych důkladně pročetl ostatní podmínky (např. osobní ručení, smluvní pokuty, postup v případě neplacení, komu bude pohledávku prodávat apod.). Čímž narážíme na téma, že za určitých podmínek se váš věřitel může změnit tím, že původní věřitel tzv. prodá (postoupí za úplatu) pohledávku vůči vám. U bank je to extrémně vzácné a pokud se úvěr řádně platí, banka úvěry zpravidla nepostupuje. U nebankovních věřitelů je to věc více častá a v podmínkách úvěru jste většinou explicitně upozorněni, že se úvěr může postoupit i bez vašeho souhlasu. Vysoké riziko pak spočívá v případných zástavních právech, kdy kvůli dluhu 200 tis. Kč vám může být zabaveno aktivum v mnohanásobně vyšší hodnotě. Věřitel si pak dokáže vzít i mnohem více než 200 tis. Kč díky titulům ze smluvních pokut apod.

Co se týče podkladů k dokumentaci na získání cizího kapitálu (lidově řečeno úvěrovému papírování), v zásadě jde o to nějakým důvěryhodným způsobem věřiteli prokázat, že pokud si půjčíte dluh za úrok 6 % p. a., bude vaše ziskovost vyšší než daný úrok a díky tomu dokážete úvěr řádně splatit. Proto se hodnotí historická data a budoucí finanční plány. Pokud historická data nejsou a společnost je nově založená, tak o to větší důraz samozřejmě spočívá ve vyhotovení kvalitního a důvěryhodného finančního plánu a prokázání, že jste řádným subjektem, který nedluží peníze dodavatelům, zaměstnancům ani státu, neváznou na vás exekuce, a prostě vždy jste řádně spláceli vaše závazky (věřitel musí vyloučit situaci, aby peníze půjčil úvěrovému podvodníkovi). Proto buďme rádi, že při půjčování peněz určité papírování existuje, neboť chrání všechny řádné subjekty v ekonomice před nezodpovědnými dlužníky nebo dokonce podvodníky.

Vkládání dotazů do ekonomické online poradny je možné dvěma způsoby:

1. Vy, kteří máte Facebook, můžete vkládat své dotazy do uzavřené skupiny s názvem „Ekonomická poradna pro členy ČSK“ https://www.facebook.com/groups/300333585299995.

Výhodou je, že se pod dotazem může tvořit diskuze a dotaz bude viditelný i pro ostatní členy. Pokud bude aktivita vyšší, můžete zde dále tvořit i strukturované podskupiny na jednotlivá ucelenější témata.

2. Pokud nemáte Facebook, můžete svůj dotaz vložit prostřednictvím formuláře v členské části webu ČSK www.dent.cz (Pro členy/Agendy komory/Ekonomická poradna). Zde také najdete pravidla poradny a již zodpovězené dotazy.

Svůj dotaz také můžete vložit přímo na webu www.imek.cz/kontakt.

Těšíme se na vaše dotazy do poradny, eventuálně uvítáme i zpětnou vazbu a váš pohled na věci, které by v rámci článků zde v LKS měly zaznít.