LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Souhrn: Výskyt zevní píštěle orofaciální oblasti není zdaleka tak vzácný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Nejčastěji vídáme toto postižení v souvislosti se zánětlivým procesem odontogenního původu, může však provázet i jiná onemocnění. Kauzální léčba je (v závislosti na příčině) relativně jednoduchá: k vyléčení obvykle stačí příčinu rozpoznat a vhodným způsobem ji odstranit. Přesto nebývá cesta k úspěchu vždy přímočará. V klinické praxi jsou pacienti často podrobováni zdlouhavé a nevhodné terapii, která oddaluje stanovení správné diagnózy, oddaluje vyléčení a hlavně vede ke zbytečné lokální a/nebo celkové zátěži pacienta, což ve svém důsledku nemusí zůstat bez trvalých následků. Autorka v článku podpořeném kazuistikou upozorňuje na nedostatečné povědomí o této problematice nejen mezi lékaři všeobecných medicínských oborů, ale i mezi zubními lékaři.

Klíčová slova: zevní píštěl, zánět, pístělový kanál, fistulografie

External fistula of the orofacial region of odontogenic origin

Case report

Summary: The appearance of external fistula of the orofacial region is not as rare as it might seem at first glance. We most often see this disorder within the context of an inflam matory process of odontogenic origin, but it may also accompany other diseases. The casual treatment is (depending on the cause) relatively simple: for the recovery, it is usually sufficient to recognize the cause and eliminate it appropriately. However, the path to the success is not always straightforward. In clinical practice, the patients are often subjected to prolonged and inappropriate therapy that delays determination of the right di agnosis, delays recovery, and foremost leads to unnecessary local and/or general burden of the patient, which in turn may not remain without permanent consequences. In an article supported by a case report, the author tries to draw attention to the insufficient awareness of this issue not only among general medical practitioners but also among dentists.

Key words: external fistula, inflammation, fistula canal, fistulography

Úvod

Zevní píštěl (fistula, dučej) není samostatnou nemocí či diagnostickou jednotkou. Jedná se o klinický příznak základního onemocnění, jehož povahu a lokalizaci je nutné upřesnit dalším vyšetřením. Obvykle jde o projev chronicky probíhajícího zánětu nejrůznější etiologie, kdy dochází k propojení vyvolávající příčiny s tělesným povrchem tzv. píštělovým kanálem (1, 2, 3). Píštěl je typická svou občasnou či trvalou sekrecí, jejíž charakter určuje vyvolávající příčina. Aktivita pak závisí na interakci mezi virulencí mikrobiálních původců a aktuálním stavem obranyschopnosti organismu (4, 5).

S orofaciální zevní píštělí se můžeme setkat u pacientů všech věkových kategorií kdekoli na kůži obličeje či krku. Vyústění píštělového kanálu vytváří zpravidla chronickou kožní afekci rozmanitého vzhledu: někdy vtaženou, jindy vyklenující se, často krytou krustou nebo červeno-fialově zbarvenou granulační tkání, někdy může být okolí zvředovatělé (1, 6). Právě různorodý obraz afekce vede často v klinické praxi k možné záměně za jiné kožní postižení (např. furunkl, kožní cystu apod.) a pacienti tak nezřídka v první fázi vyhledávají kožní specialisty, plastické chirurgy či lékaře jiných medicínských oborů (1, 7). Dalším matoucím jevem může být i značná vzdálenost místa vyústění píštěle od vyvolávající příčiny (8). V odborné literatuře najdeme zmínky o tom, že až v 80 % případů extraorálních píštělí je původcem některý ze zubů dolní čelisti, zbylých 20 % připadá na čelist horní (1, 9). Literární údaje však musíme posuzovat střízlivě: lokalizace kožní afekce má pouze orientační výpovědní hodnotu a pouze na základě místa vyústění píštěle nelze bez dalšího vyšetření vyvolávající příčinu jednoznačně určit či lokalizovat.

Pro pacienta představuje extraorální píštěl především esteticky rušivou afekci v exponované (viditelné) oblasti obličeje a krku, která obtěžuje délkou trvání a již zmiňovanou sekrecí. Nejčastěji tyto afekce nacházíme v oblasti brady, tváře, krku, v oblasti submentální či submandibulární krajiny, ve výčtu nelze opominout nasolabiální rýhu (1, 4, 6, 10, 11), eventuálně oblast poblíž vnitřního očního koutku (4, 6). Celkový zdravotní stav nebývá (v závislosti na příčině) obvykle postižen. Pacienti popisují své subjektivní obtíže jako občasný pocit dyskomfortu, tlaku či tupé bolesti. Zubní bolest jako taková nemusí být přítomna (8, 11, 12). Podle našich klinických zkušeností se při důkladném odběru anamnézy nynějšího onemocnění můžeme v některých případech dopátrat přechodných „zubních obtíží“ neurčitého charakteru, které předcházely vzniku kožní afekce o několik měsíců až let.

Jak již bylo výše uvedeno, zevní píštěl bývá obvykle projevem chronicky probíhajícího zánětu různé etiologie. Nejčastěji se jedná o příčinu odontogenní, tedy o infekci zubního původu (6, 13, 14). Diferenciálně diagnosticky zvažujeme ostitis a osteomyelitis včetně souvislosti s předchozí radioterapií, popř. antiresorpční či antiangiogenní léčbou (bisfosfonáty, denosumab aj.) (1, 2, 3, 4, 5, 7, 9, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19). Potíže v podobě extraorální píštěle mohou provázet zánětlivé komplikace radikulárních a folikulárních cyst (2, 3, 4, 5, 8, 11, 12, 17, 19, 20, 21), chronické dentitio difficilis, eventuálně periimplantitis (22). V úvahu dále připadají poúrazové a pooperační stavy (1, 2, 3, 4, 7, 13), přítomnost cizího tělesa (1, 2, 4, 5, 6, 7, 17, 19, 23, 24), kožní a infekční onemocnění (1, 2, 5, 7, 8, 9, 13, 14, 19), aktinomykóza (1, 2, 4, 6, 7, 9, 10, 11, 12, 13, 20), slinné píštěle (1, 2, 5, 6, 7, 9, 13, 17, 19), nádorová onemocnění včetně metastatického procesu (1, 2, 4, 5, 6, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 17, 19), lymfonoditis (TBC), lues (1, 2, 3, 4, 6, 7, 9, 11, 12, 13), eventuálně vývojové vady (např. perzistující ductus thyreoglossus, branchiogenní cysta) (1, 2, 6, 7, 9, 10, 11, 12, 13, 17, 19, 20). Ať už je etiologie jakákoli, přítomnost chronické píštěle chápeme jako prekancerózu v širším slova smyslu (25), dále i jako možný zdroj fokální infekce.

Hned v úvodu vyšetření je nejdůležitější rozpoznat kožní afekci jako suspektní zevní píštěl (7). V dalším diagnostickém postupu bychom se v první řadě měli zaměřit na vyloučení nejčastěji se vyskytující odontogenní příčiny. Stanovení diagnózy se opírá o pečlivé klinické vyšetření dutiny ústní a jejího okolí, důležité je provedení zkoušky vitality zubů (1, 4, 6, 7, 10, 13, 19). Nezastupitelnou roli mají pomocné zobrazovací metody. Při nejasnostech lze vyšetření doplnit o sondáž píštělového kanálu či o jeho vizualizaci s využitím rentgenkontrastní látky v kombinaci s vhodnou RTG projekcí (fistulografie) (1, 4, 6, 7, 9, 10, 12, 13, 19, 20, 26), jejíž provedení patří do rukou erudovaného odborníka. Teprve po bezpečném vyloučení odontogenní příčiny bychom měli pacienta vhodně nasměrovat na jiná specializovaná pracoviště (kožní, ORL apod.) k dalším potřebným vyšetřením, popř. léčbě. Provedení excize nebo exstirpace útvaru za účelem histologického upřesnění diagnózy považujeme za chybný krok.

Léčba spočívá v odstranění příčiny, tedy v eliminaci zdroje infekce (6), kterou může představovat extrakce příčinného zubu nebo – pokud se jeví jako účelné zub zachovat – adekvátní ošetření jeho kořenového systému orto- či retrográdně (1, 2, 4, 7, 8, 10, 13, 19, 20). Dle situace můžeme zvažovat i další výkony typu sekvestrotomie, odstranění cizího tělesa apod. Kauzální léčbu lze v indikovaných případech (v závislosti na příčině nebo pokud to zdravotní stav pacienta vyžaduje) doplnit o celkové podávání antibiotik (2, 10, 13, 19, 20). V první fázi není potřeba vlastní zevní vyústění píštěle chirurgicky řešit. Po odstranění příčiny dochází k poměrně rychlému spontánnímu zhojení kožní afekce, dle literatury obvykle za 7–14 dnů (1, 4, 10, 11, 12, 19), a to s velmi dobrým kosmetickým výsledkem. Pouze v případě, kdy po adekvátně vedené a ukončené terapii přetrvává kosmeticky rušivý a tedy pro pacienta společensky neakceptovatelný defekt, lze uvažovat o jeho úpravě v podobě plasticko-chirurgického zásahu (1, 2, 4, 6, 10, 13, 19). Zde se však již nejedná o vlastní léčbu píštěle jako takovou. Jde o navazující čistě korektivní operační výkon, o jehož indikaci rozhodujeme s odstupem času individuálně.

I po ukončení léčby je vhodné pacienta dlouhodobě sledovat v pravidelných časových intervalech. Dle našich zvyklostí dispenzarizujeme pacienty minimálně po dobu jednoho roku, v případě potřeby déle. Při kontrolách se zaměřujeme na subjektivní potíže a klinický nález. Pokud ani po jednom roce od ukončení léčby pacient neudává žádné problémy, objektivně nenalezneme patologii a na prostém RTG snímku vidíme známky hojení, dispenzarizaci ukončujeme. Dnes jinak velmi populární zobrazovací metodu v podobě CBCT na našem pracovišti nepoužíváme standardně u všech pacientů. Dle našeho názoru je vyšetření tohoto typu vhodné u složitějších případů s diagnostickými pochybami nebo při komplikacích hojení, pro které nenalezneme jasnou příčinu a prostý RTG snímek se jeví jako nedostačující.

Vlastní pozorování

V naší klinické praxi se opakovaně setkáváme s pacienty, kteří byli často dlouhodobě (až několik let) nevhodně a neúspěšně léčeni pro různá „kožní onemocnění“. Hlavní důvod léčebného nezdaru v řadě případů tkvěl v absenci varianty zevní píštěle odontogenního původu v počáteční diagnostické rozvaze. Ať už pak byla léčba vedena konzervativně či chirurgicky, soustředila se pouze na řešení následku a nikoli příčiny. Ve své podstatě se tak jednalo o léčbu symptomatickou bez valné vyhlídky na úspěch. Četnost případů není nijak zanedbatelná: za posledních pět let jsme zaznamenali celkem dvanáct pacientů s podobnými zdravotními problémy.

Výše uvedené dokladuje kazuistika 68letého muže, který byl na naše oddělení odeslán s žádostí o vyloučení odontogenní příčiny nehojící se kožní afekce při nosním křídle vpravo. Z osobní anamnézy je vhodné zmínit stav po náhradě aortální chlopně kovovou protézou asi před 20 lety, dilataci ascendentní aorty, permanentní fibrilaci síní, těžkou systolickou dysfunkci levé komory srdeční s ejekční frakcí 25–30 %, přítomnost kardiostimulátoru a trvalou antikoagulační léčbu Warfarinem. Alergie pacient neudával, ostatní údaje byly z pohledu této kazuistiky bezvýznamné.

Anamnéza nynějšího onemocnění vykazovala zajímavou historii: subjektivní obtíže začaly přibližně před 3 roky, kdy se objevila bulka v oblasti nosního vchodu vpravo. Pacient uvedl, že měl tehdy podezření na problém s horními řezáky, ošetřující stomatolog však zubní příčinu údajně vyloučil. Další vyšetření proběhlo na ORL pracovišti. Rezistence při nosním křídle vpravo nejevila známky fluktuace či sekrece, pacient byl afebrilní. V diferenciální rozvaze figurovaly diagnostické jednotky jako atherom a furunkl. Pacientovi byla ordinována celkově penicilinová antibiotika, jako lokální léčba byla zvolena incize rezistence po předchozí úpravě koagulačních parametrů (převod na nízkomolekulární heparin). Provedení incize nepřineslo kýžený výsledek v podobě evakuace obsahu. Léčba byla doplněna o lokální prostředek – mast s obsahem antibiotika z řady tetracyklinů. Obtíže pacienta se zmírnily, lokální nález se zlepšil.

O necelý rok později však pacient znovu přichází na ORL pracoviště s obdobným problémem: po předchozím zhojení se opakovaně objevuje sekrece z kožní léze. Zde se v lékařských záznamech poprvé setkáváme s pojmem „píštěl“. V této fázi pacient podstoupil na radiodiagnostickém oddělení fistulografii s využitím roztoku rentgenkontrastní látky. Sondáž a aplikaci kontrastní náplně prováděl rentgenolog a vyšetření bohužel nemělo přínos ani pro diagnostiku ani pro léčbu. Na zhotoveném snímku nedošlo k zobrazení náplně, neprokázala se ani případná komunikace píštělového kanálu s okolními strukturami (obr. 1).

Další průběh léčby se nesl ve znamení opakovaných excizí kožní afekce, které pacient podstoupil celkem třikrát na jiném chirurgickém pracovišti, lokálně dále užíval masti s obsahem antibiotik. Léčba však nebyla úspěšná. Opakovaně docházelo k recidivám potíží v podobě patologické sekrece z píštěle.

V době našeho prvního vyšetření, tedy zhruba po 3 letech předchozí výše uvedené léčby, se na vrcholu nasolabiální rýhy nad nosním křídlem vpravo nacházela kožní afekce podobná granulomu, lehce vyklenutá, s nerovným povrchem charakteru krusty. Afekce nejevila známky patologické sekrece, okolí bylo klidné (obr. 2). Extraorálně jsme nenalezli jiné nápadnosti, otevírání úst nevykazovalo omezení, regionální uzliny nebyly hmatné.

Intraorální vyšetření poskytlo spíše chudý nález. Chrup byl ošetřen výplněmi a několika fixními protetickými pracemi, zuby i můstky byly pevné, klinicky klidné, nebolestivé, sliznice bledé, bez známek zjevné přítomnosti akutního zánětu či píštělí. Hlavní pozornost jsme věnovali frontálnímu úseku horní čelisti vpravo (obr. 3), kde jsme vestibulárně nad zuby 12–13 nalezli sice klidnou sliznici, avšak palpačně nebylo možné vyloučit těstovité vyklenutí. Palatinálně příslušná oblast nejevila známky patologie.

Přehledový rentgenový snímek (obr. 4) ukázal chrup s četnými periapikálními problémy v obou čelistech. Centrem našeho zájmu se stalo ohraničené projasnění v periapikální krajině avitálního zubu 12, které detailněji zachycuje intraorální rentgenový snímek (obr. 5). Endodontické ošetření kořenového systému tohoto pilíře fixního můstku nejasného stáří nebylo vyhovující. Ostatní rentgenologický nález s popisovanou problematikou zevní píštěle nesouvisí, proto jej nyní pomineme.

Na základně klinického a rentgenologického vyšetření jsme mohli konstatovat, že se s největší pravděpodobností jedná o zevní píštěl odontogenního původu s příčinou v podobě periapikálního procesu u zubu 12.

Jako řešení se nabízelo více možností, přičemž každá z variant měla své výhody i nevýhody:

První možností bylo provedení reendodontického ošetření pilířového zubu 12 po předchozím sejmutí můstku a vyčkávání s pravidelnými RTG kontrolami, zda dochází k hojení periapikální léze, popř. s pozdějším doplněním léčby o resekci kořenového hrotu (metoda v první fázi čistě konzervativní, při příznivém průběhu nechirurgická, časově náročná, se znehodnocením stávající protetické práce). Druhou variantou bylo provedení resekce kořenového hrotu zubu 12 bez předchozího reendodontického ošetření (chirurgický výkon se zachováním stávající protetické práce, avšak s rizikem selhání ošetření pro nevyhovující endodontické ošetření). Jako poslední možnost se nabízela extrakce zubu (radikální definitivní jednorázové řešení, časově nejméně náročné, se ztrátou či znehodnocením stávající protetické práce a s nutností řešení vzniklé mezery).

Po náležitém vysvětlení a zvážení navrhovaných možností si pacient vybral variantu ošetření č. 2, tedy resekci kořenového hrotu zubu 12 bez předchozího reendodontického ošetření. Chirurgický výkon byl proveden ambulantně v lokální an estezii. V rámci předoperační přípravy upravil ošetřující internista dávkování Warfarinu k dosažení přijatelné hodnoty INR (den před operací hodnota INR 1,7), aniž bylo nutné Warfarin vysazovat či převádět pacienta na nízkomolekulární heparin.

Obecně u tohoto typu ošetření, pokud k tomu není zvláštní důvod, nepodáváme antibiotickou clonu. V tomto případě jsme však vzhledem ke kardiálnímu postižení podali jednorázovou antibiotickou profylaxi (Duomox 2 g 1 hodinu před výkonem).

Mikroskopicky vedená operace spočívala v získání přístupu k patologickému ložisku v horní čelisti a jeho odstranění. Na resekci kořenového hrotu zubu 12 navazovala preparace retrográdní kavity a její vyplnění materiálem mineral trioxide aggregate (MTA) (obr. 6), (obr. 7), (obr. 8), (obr. 9). Výkon proběhl bez komplikací, pacient jej velmi dobře snášel. Výsledek histologického vyšetření koreloval s klinickým předpokladem: mikroskopicky se jednalo o jizvící se nespecifickou granulační tkáň.

Ani v pooperačním období jsme nezaznamenali výskyt komplikací. Operační rána v ústech se zhojila, stejně tak došlo ke zhojení zevní píštěle v nasolabiální rýze vpravo (obr. 10). Rentgenový snímek zhotovený 6 měsíců po operaci vykazoval známky hojení s postupným obnovováním kostní kresby a zmenšováním původního pooperačního defektu (obr. 11), (obr. 12).

Po uplynutí 1,5 roku od zahájení léčby byl klinický i rentgenologický nález příznivý a pacienta jsme mohli vyřadit z dispenzarizace (obr. 13), (obr. 14), (obr. 15).

Diskuze a závěr

Odontogenní příčina je přes svoji relativní četnost v souvislosti s výskytem zevní píštěle v odborných kruzích (všeobecné lékaře nejrůznějších medicínských odborností nevyjímaje) i v literatuře málo diskutována. Nedostatečné povědomí o této problematice může v praxi působit diagnostické rozpaky a vést k volbě nevhodného způsobu léčby (opakované bio psie, ATB léčba, radioterapie apod.) (1, 4, 5, 7, 8, 10, 11, 12, 13, 14). Tento postup ve svém důsledku směřuje k oddálení stanovení správné diagnózy a vyléčení pacienta, neboť – pokud není odstraněna příčina – dochází k recidivě (5, 9, 11, 12, 13, 14, 20). Opakované excize pak mohou vést k jizvení až deformitám obličeje (2).

Kromě medicínského pochybení má tato problematika i rozměr ekonomický (náklady na nesmyslné či zbytečné operační výkony, na provedená zobrazovací a laboratorní vyšetření, na podávání ATB či jiných léčivých přípravků, náklady související s dočasnou pracovní neschopností atd.).

I když se nakonec podařilo v uvedené kazuistice objasnit a následně odstranit příčinu kožní afekce a pacient zůstává od té doby bez obtíží a bez recidivy píštěle, téměř tři roky trvající předchozí nevhodná léčba zanechala (pomineme-li zbytečnou celkovou zátěž pacienta) i jeden viditelný následek: sice drobnou a zcela klidnou, přesto však patrnou jizvu po provedených chirurgických výkonech.

Problematika zevních píštělí orofaciální oblasti z tohoto pohledu jistě představuje výzvu pro zlepšení komunikace a informovanosti mezi všeobecnými a zubními lékaři.

Obr. 1: Fistulografie (snímek použit s laskavým svolením RDO Nemocnice České Budějovice, a. s.).
Obr. 2: Zevní píštěl v nasolabiální rýze vpravo při prvním vyšetření (foto pořízené intraorální kamerou).
Obr. 3: Intraorální stav frontálního úseku horní čelisti vpravo při prvním vyšetření (foto pořízené intraorální kamerou).
Obr. 4: OPG snímek při prvním vyšetření.
Obr. 5: Intraorální RTG snímek zubu 12.
Obr. 6: Stav před zahájením chirurgického výkonu po aplikaci lokální anestezie (foto pořízené intraorální kamerou).
Obr. 7: Peroperační snímek – odstraňování granulační tkáně z periapikálního defektu zubu 12 (foto pořízené pomocí operačního mikroskopu).
Obr. 8: Vypreparovaná retrográdní kavita (foto pořízené pomocí operačního mikroskopu).
Obr. 9: Retrográdní výplň MTA (foto pořízené pomocí operačního mikroskopu).
Obr. 10: Zhojená zevní píštěl, snímek zhotoven 3 měsíce po chirurgickém ošetření (foto pořízené intraorální kamerou).
Obr. 11: Intraorální RTG snímek zubu 12 zhotovený bezprostředně po operaci.
Obr. 12: Intraorální RTG snímek zubu 12 zhotovený 6 měsíců po operaci.
Obr. 13: Jizva po zevní píštěli, snímek zhotoven 1,5 roku po chirurgickém ošetření (foto pořízené intraorální kamerou).
Obr. 14: Intraorální stav frontálního úseku horní čelisti vpravo 1,5 roku po chirurgickém ošetření (foto pořízené intraorální kamerou).
Obr. 15: Intraorální RTG snímek zubu 12 zhotovený 1,5 roku po operaci.

Literatura

1. Abdelmoumen E, Skhiri SZ, Boughzela A. Non surgical management of cutaneous sinus tract of odontogenic origin: A case report. J Dent Oral Hyg, 2014, 6(3): 30–35.

2. Lyall BIS, Kaur J, Aggarwal I, Malhotra D, Negi M. Surgical management of extra-oral mandibular cutaneously pus draining sinus tract in a 13-years old girl – a case report. Ann Int Med Den Res, 2016, 2(5): 1–4.

3. Sangeetha J, Balaji P, Poornima C. Cutaneous sinus tract of odontogenic origin: a case raport. Arch of Dent and Med Res, 2016, 2(4): 57–60.

4. Andrade-Júnior CV, Souza KH, Gomes AC, Silva EJNL. Odontogenic cutaneous sinus tract: Case report. Dental Press Endod, 2013, 3(2): 70–74.

5. Gharechahi M, Dastmalchi P. Cutaneous sinus tract from mandibular sekond molar with C-shaped canal system and improper former root canal treatment: a case raport. Bull Tokyo Dent Coll, 2016, 57(3): 183–187.

6. Mazánek J, Staňková H. Kožní píštěle v obličeji. Čes Stomat, 2000, 100(4): 117–121.

7. Kayahan MB, Kaptan F, Altundal H, Bayirli G. The management of an odontogenic cutaneous sinus tract: a case report. OHDMBSC, 2003, 2(4): 60–63.

8. Jinoy AJ, Kumar RM, Jayasree S. Non surgical management of long standing extra oral sinus in submental region – a case report. IOSR-JDMS, 2016, 15(3): 117–120.

9. Patni PM, Jain P, Hiremath H, Agarwal R, Raghuwanshi S, Patni MJ. Diagnosis and treatment of cutaneous sinus of endodontic origin using Cone-beam computed tomography as a confirmatory diagnostic aid. Ind J Conserv Endod, 2016, 1(1): 29–31.

10. Sheehan DJ, Potter BJ, Davis LS. Cutaneous draining sinus tract of odontogenic origin: unusual presentation of a challenging diagnosis. South Med J, 2005, 98(2): 250–252.

11. Uysal A, Sezer B, Akay MC, Ertürk S. Odontogenic sinus tracts. Ege Tip Dergisi, 2004, 43(2): 121–125.

12. Ashwin DP, Mathur A, Kumar AG, Gowda L. Chronic odontogenic sinus tracts associated with an impacted tooth: report of two cases. WJD, 2010, 1(3): 205–207.

13. Sato T, Suenaga H, Igarashi M, Hoshi K, Takato T. Rare case of external dental fistula of the submental region misdiagnosed as inverted follicular keratosis and thyreglossal duct cyst. Int J Surg Case Rep, 2015, 16: 39–43.

14. Mishra R, Khan TS. Cutaneous sinus tract in association with traumatic Indry to the teeth. Int J Clin Pediatr Dent, 2013, 6(3): 205–207.

15. Ruggiero SL, Dodson TB, Fantasia J, et al. American Association of Oral and Maxillofacial Surgeions Position Paper on Medication-Related Osteonecrosis of the Jaw – 2014 Update. J Oral Maxillofac Surg, 2014, 72(10): 1938–1956.

16. Baltensperger MM, Eyrich GK, et al. Osteomyelitis of the Jaws. Springer-Verlag Berlin Heidelberg, 2009, 5–94.

17. Brown RS, Jones R, Feimster T, Sam FE. Cutaneous sinus tracts (or emerging sinus tracts) of odontogenic origin: a report of 3 cases. Clin Cosmet Investig Dent, 2010, 2: 63–67.

18. Hodan R, Mendreková M, Gruna J, Cvek J. Prevence osteonekrózy čelistí před onkologickou léčbou. Onkologie, 2009, 3(1): 62–65.

19. Abuabara A, Schramm CA, Zielak JC, Baratto-Filho F. Dental infection simulating skin lesion. An Bras Dermatol, 2012, 87(4): 619–621.

20. Bouguezzi A, Hentati H, Chokri A, Selmi J. Cutaneous draining sinus tract of odontogenic origin. Glob J Surg, 2014, 2(2): 21–24.

21. Iglesias-Martin F, Infante-Cossio P, Torres-Carranza E, et al. Ectopic third molar in the mandibular condyle: A review of the literature. Med Oral Patol Cir Bucal, 2012, 17(6): 1013–1017.

22. Fujioka M, Oka K, Kitamura R, Yakebe A, Endoh H. Extra- Oral Fistula Caused by a Dental Implant. J Oral Implantol, 2011, 37(4): 477–479.

23. Almasri MA. Management of giant intraglandular submandibular sialolith with neck fistula. Anal Dent Univ Malaga, 2005, 12: 41–45.

24. Jayachandran S, Bakyalakshmi K, Singh KS. Giant Submandibular Sialolith presenting with Sialocutaneous and Sialo-Oral Fistula: A Case Report and Review of Literature. J Indian Acad Oral Med Radiol, 2011, 23(3): 491–494.

25. Toman J. Nádory v oblasti úst a obličeje. Prekancerosy. In: Toman J. Ústní a čelistní chirurgie. Druhé vydání, Avicenum, zdravotnické nakladatelství, Praha, 1976, 302.

26. Dalili Z. Sialography and Fistulography of Post-traumatic Fistulae; A case presentation. J Dent, 2005, 2(2): 70–73.

11. 12. 2017

LKS 12/2017

Print: LKS. 2017; 27(12): 266 – 271

Autor:

Fotografie

  • Blanka Tichavová

Rubrika:

Téma: