Život a dílo

František Neuwirt se narodil 26. srpna 1895 v Malenovicích u Zlína. Již jako student přesídlil do Čech, kde dostudoval gymnázium. Medicínu začal studovat ve Vídni, ale po I. rigorózu se vrátil na českou lékařskou fakultu v Praze. Zde získal specializaci na zubní klinice prof. Jesenského, pak pracoval jako chirurgický elév na klinice prof. Kukuly a opět se vrátil jako asistent na kliniku prof. Jesenského. V roce 1925 publikoval v časopise „Zubní lékařství“ výsledky své vědecké habilitační práce „Experimentální studie o plantacích zubů“. V roce 1926 byl jmenován přednostou chirurgického oddělení Státního ústavu pro zubní lékařství a působil zde až do r. 1945.

V prvních dnech po osvobození roku 1945 převzal prof. Neuwirt tehdejší německou zubní kliniku ve Štěpánské ulici. Vybral si spolupracovníky ze Státního ústavu pro zubní lékařství a další schopné kolegy z praxe a s nimi se přemístili do budovy nové polikliniky na Karlově náměstí v Praze 2, kde vybudoval II. stomatologickou kliniku LF UK, kterou vedl až do své smrti. Řádným profesorem byl jmenován v roce 1946.

Připomeňme, že I. stomatologickou kliniku v Kateřinské ulici v Praze 2 v té době vedl prof. MUDr. František Kostečka. Kostečka budoval kliniku s nevšední energií, vedle organizační práce spojené s vedením kliniky se usilovně věnoval vědecké práci, přednášel a vedl praktická cvičení posluchačů lékařské fakulty. Originální operační postupy, které navrhl k chirurgickému řešení čelistních anomálií (operace progenie a otevřeného skusu), proslavily československou medicínu i na poli mezinárodním a mají světový ohlas i v době současné. Bylo nepochybně zásluhou odborné i lidské kvality prof. Kostečky, že je oficiálně uznávána i česká stomatochirurgická škola z doby meziválečné.

V době po druhé světové válce prodělala stomatologie v ČSR bouřlivý rozvoj, vznikají nová specializovaná pracoviště klinická i nemocniční. Po roce 1945 byl v republice nedostatek zubních lékařů, a proto bylo zavedeno zkrácené čtyřleté studium oboru, bez potřebných znalostí ze všeobecné medicíny. Praxe však ukázala, že tyto znalosti jsou nezbytné pro činnost stomatologa, a proto prof. Neuwirt s podporou dalších učitelů prosadil v roce 1956 pětileté kurikulum. První dva roky studia byly společné pro posluchače oboru stomatologie i všeobecného lékařství. Studenti končící v roce 1956 tedy absolvovali širší náplň studia včetně gynekologie a porodnictví, interny a chirurgie a z těchto předmětů skládali i závěrečné zkoušky. Další roky studia se studenti orientovali především na stomatologické disciplíny.

O významu prof. Neuwirta svědčí 83 původních vědeckých publikací, 5 učebnic v knižním vydání a 4 učebnice vydané jako skripta. Podstatnou měrou se na Lékařské fakultě UK zasloužil o napsání takřka úplného souboru učebnic pro všechny obory stomatologie. Prof. Neuwirt všechny učební texty pečlivě četl a recenzoval a to platí i pro učební texty teoretických předmětů a nestomatologických disciplín. Se spolupracovníky vytvořil i text speciální patologické anatomie, první učebnici tohoto oboru u nás, do které napsal kapitolu „Patologie zubních tkání“.

Dále napsal spolu s dr. Přibylem „Konservační zubní lékařství“. Podílel se i na učebním textu „Choroby úst“ se spoluautory dr. Švejdou a dr. Škachem, což opět byla první kniha tohoto druhu v naší stomatologické literatuře.

Pro mediky všeobecného lékařství terapeutického směru i Fakulty pediatrické a hygienické napsal učebnici „Stomatologie“. Ve své době to byla jedna z nejlepších knih tohoto druhu i ve světové literatuře.

Ve své vědecké práci prokázal prof. Neuwirt vysokou reparační schopnost zubní dřeně a reparaci povrchových defektů na zubech remineralizací ze slin. Publikoval histologické studie o sklovinné bláně a patohistologické studie o parodontu. Věnoval se také problematice fokální infekce a společně s K. Černým vydal knihu „Injekční anaesthesie a narkosa v zubním lékařství“. Zabýval se i komplikacemi při místním znecitlivění.

Významné byly i další funkce prof. Neuwirta: jako proděkan vedl stomatologický směr, byl členem komise expertů ministerstva školství, členem Vědecké rady ministerstva zdravotnictví, členem poradního sboru Výzkumného ústavu stomatologického, vedoucím výzkumného úkolu „Onemocnění zubní dřeně spojené se zubním kazem.“ Byl členem korespondentem Československé akademie věd a lékařských společností. V letech 1939 – 1940 byl čestným viceprezidentem International Association for Dental Research (IADR), jejíž Pražskou sekci v roce 1932 spoluzaložil.

S manželkou Růženou, rozenou Cívkovou, měli dvě děti. Dcera Jana byla historičkou na Karlově univerzitě a syn Jan (1927 – 1993) byl hematologem na Lékařské fakultě UK.

Sestra Rosalie byla ženou Vladimíra Jiřího Rotta. František Neuwirt měl svou soukromou ordinaci v jednom z jejich firemních domů na rohu Malého náměstí a Linhartské ulice. Byl také často hostem na jejich „čtvrtcích u Rottů“, kde se scházela pražská a mezinárodní společnost.

Ze vzpomínek kolegy

Profesor Dr. Jaromír Křečan, později přednosta I. stomatologické kliniky LF UK v Praze, v červenci roku 1955 vzpomíná na své první setkání s profesorem Františkem Neuwirtem: „...nikdy mi nevymizí z paměti obrázek našeho prvního setkání a Tvého laskavého přijetí, když jsem se po první světové válce znovu hlásil k práci na klinice. Do války jsem odcházel jako demonstrátor tehdejšího c. k. zubního ambulatoria pro nemoci zubů české lékařské fakulty, které bylo zásluhou prof. Jesenského přeměněno v roce 1921 na českou Zubní kliniku Karlovy univerzity. Ty jsi tehdy vedl konservační oddělení kliniky. Prof. Jesenský Tě pověřil, abys se mnou pohovořil o mých pracovních plánech. Přicházel jsem do prostředí přece jen trochu změněného a byl jsem přirozeně trochu rozrušen. Ale Tvůj úsměv, Tvoje laskavá slova, způsob Tvého jednání okamžitě všechno moje napětí zlomily. Naše rozmluva nebyla dlouhá, ale dala mi velmi mnoho podnětů k přemýšlení. Tehdy jsem Tě poprvé poznal blíže a od té chvíle jsem si Tě nesmírně vážil a měl Tě upřímně rád. To bylo před více než třiceti lety.“

Současný pohled na přínos profesora Neuwirta

Historie se opakuje, snahy na některých lékařských fakultách v České republice omezit studium stomatologie na úzké poznatky „zubního lékařství“ bez základů ostatních oborů všeobecné medicíny se ukazují jako nevhodné.

Profesorem Neuwirtem navržená koncepce výuky stomatologie jako jednoho z oborů medicíny, který by těsně spolupracoval s ostatními obory všeobecného lékařství, se dnes ukazuje jako správná. Byl to právě profesor Neuwirt, který zdůrazňoval, že zubní lékař musí mít základní znalosti všeobecné medicíny. Jeho myšlenku získat tyto znalosti ze všech medicínských oborů všeobecného lékařství již během studia zubního lékařství dále zdůrazňovali a podporovali i další profesoři jako František Kostečka (přednosta I. Stomatologické kliniky), Miroslav Škach (zakladatel moderní parodontologie) a Vladislav Borovanský, František Urban, Josef Švejda, Jaroslav Toman, Andrej Edlan (ústní, čelistní a obličejová chirurgie), Miloslav Sovadina (dentoalveolární chirurgie a všeobecná stomatologická erudice), Jarmil Kostlán, Vratislav Bažant (konzervační zubní lékařství), Herman Šikl (patologická anatomie), Jaroslav Komínek, Eva Rozkovcová (dětská stomatologie), Josef Hořejš (rentgenologie) a docenti Miloš Voldřich, Ladislav Dombrady (protetické zubní lékařství), Miroslav Adam, František Dibelka (ortodoncie).

Odkaz profesora Neuwirta

Ceníme si odborného přínosu prof. Františka Neuwirta zvláště v oblastech zabývajících se reparační schopností zubní dřeně a povrchových defektů na zubech remineralizací ze slin, implantacemi zubů, injekční anestezií. A především si ceníme jeho snahy začlenit a úzce propojit studium zubního lékařství se všeobecnou medicínou.

V LKS č. 12/2018 v článku „Novinky z Bruselu aneb CED velí k vyšší odbornosti“ doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., píše: „...celá stomatologie dnes vyráží podle hesla ‚zpátky do budoucnosti‘ k širšímu medicínskému rozhledu a teprve následné specializaci, spíše superspecializaci.“

Udržujme si tedy to, co bylo a co odlišovalo naše zubní lékaře od mnohých jiných škol – medicínský přístup.

Poděkování: Autoři děkují za spolupráci a osobní vzpomínky doc. MUDr. Otakaru Brázdovi, CSc., ze Stomatologické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.

Fotogalerie