Útlá, brožovaná, na pultech relativně nenápadná knížka, je souborem padesáti drobných zamyšlení inspirovaných statěmi z významných světových monografií a zejména články z prestižních světových časopiseckých zdrojů, mezi nimiž dominují vysoce impaktované časopisy jako Nature, Science a Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS). Anotace říká, že monografie „přístupnou formou zprostředkovává i obtížnější poznatky o lidském mozku, o vztahu mozku a mysli, vědomí a sebeuvědomění, a také zjištění vypovídající o nikoli snadno a přesně oddělitelné hranici mezi člověkem a jinými živými tvory, mezi člověkem a neuronálním objemem i těch nejnižších živočichů. Zasazuje člověka do celku evoluce přírody a evoluce kosmu.“

Jak jsme u dr. F. Koukolíka zvyklí, kniha je opět nabita fakty a souvislostmi, byť tentokrát v lehčí formě, snadno přístupné i běžnému, laickému čtenáři. Není to vždy veselé čtení, ale protože lidé vždy poslouchají raději to, co je příjemné a co chtějí slyšet, autor se snaží být věcný, dobře ví, že většina událostí v dějinách příjemná není. Kniha se rovněž zabývá tématy, která autora zajímají dlouhodobě. Centrálním tématem je především fungování mozku a chování lidí, od fyziologických funkcí, přes evolučně zakódované vzorce chování až po patologické chování. Kniha se nevyhýbá „politicky nekorektním“ tématům, jako je moc, stupidita, debilizace, manipulace, iracionalita, propaganda, dehumanizace, chudoba, chování davu, postmoderní psychologie, machiavelismus, religiozita versus spiritualita a řadě dalších. Autor se prakticky vůbec nepouští do nejrůznějších polemik ve stylu přehnaného pozitivismu, postmoderní filozofie nebo negativismu – naopak, veškeré údaje prezentuje jasně a doložitelně.

Knihy dr. F. Koukolíka jsou pro recenzenta obecně náročnější na pozornost, o to snadnější je však práce na recenzi. S profesorem Otakarem A. Fundou jsme jako recenzenti této monografie neměli těžkou práci. Již v rukopise byla kniha napsána vysoce kvalitně a hluboce, proto jsme v podstatě nabídli dr. F. Koukolíkovi jen několik myšlenek pro zpřesnění a doplnění. Autor je totiž jedním z nemnoha, kdo se při své práci přísně řídí zásadami kritického myšlení, jež jsou dnes v literatuře a zejména v médiích používány tak vzácně. Přísně odlišuje fakta a faktoidy. Nebojí se otevírat nepopulární témata, ovšem nikoliv propagandisticky či populisticky, nýbrž kriticky. Kromě toho se některá témata jako třeba moc, peníze, propaganda (například v reklamě) či výskyt psychopatů stále více a více týkají i stomatologické profese.

Knihu lze proto doporučit každému čtenáři, včetně všech odborníků ve stomatologii, kteří si jejím prostřednictvím mohou rozšířit obzory o lidském chování, pochopit některá, na první pohled zdánlivě nepochopitelná jednání svých pacientů i kolegů a nabrat tak inspiraci do další práce.