LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

LKS 09/2022 ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Kniha Stomatologická radiologie je překladem 6. vydání německé monografie „Zahnärztliche Radiologie“. Na 280 stranách komplexně pojednává o využití rentgenového záření při diagnostice v zubním lékařství. Pokryta je většina oblastí od fyzikálních základů, přes účinky ionizujícího záření na živé tkáně, základy radiační ochrany, techniky intraorálního a extraorálního snímkování, až po nejmodernější zobrazovací metody. Rozebíraná problematika je ilustrována na 362 vyobrazeních – rentgenových snímcích, fotografiích a schématech. Na konci je kniha opatřena věcným rejstříkem a seznamem použité literatury.

Celkový dojem z knihy není dobrý. Nevhodným způsobem se projevuje, že se jedná již o 6. vydání původní monografie z roku 1981. Tuto informaci kniha hrdě nese i na své titulní straně. Nejmarkantněji je to patrné na obrazové dokumentaci, kdy jsou zařazeny povětšinou rentgenové snímky zhotovené na klasický film, jejichž kvalita je často nevalná a rozhodně nedosahuje úrovně, na kterou jsme v současné době zvyklí. Použití pouze černobílých fotografií dojem zastaralosti knihy jen podtrhuje. Dále jsou až příliš podrobně popisovány projekce a techniky, které již nejsou používány buď vůbec, nebo jen zřídka, a jsou už dnes nahrazeny jinými typy vyšetření. Naopak modernějším zobrazovacím technologiím není věnován dostatečný prostor.

Výklad probírané problematiky je nesystematický až zmatený. Text je stylisticky těžký, s mnohdy kostrbatým slovosledem a od čtenáře vyžaduje maximální soustředění. Některá souvětí je nutné přečíst vícekrát, a i poté mnohdy umožňují několik protichůdných výkladů. Špatná čtivost textu je umocněna ne vždy citlivým překladem a nevhodnou terminologií. Za nešťastný může být považován už název knihy, který je doslovným překladem německého originálu. V českém prostředí je více vžité označení Stomatologická rentgenologie, zatímco obor radiologie zahrnuje nejen radiodiagnostiku, ale i radioterapii. Ta je sice používána i ve stomatologii, konkrétně při léčbě tumorů orofaciální oblasti, ale v knize tato problematika obsažena není. Ionizující záření je místy označováno jako ionizační, opakovaně je místo termínu „frontální úsek“ používáno vulgární pojmenování „fronta“. Pro jednu ze základních anatomických rovin, rovinu mediánní, je opakovaně používán termín „střední sagitální“ rovina.

První kapitola „Druhy záření, vzájemné interakce a ochrana před zářením“ stručně pojednává o druzích a zdrojích ionizujícího záření. Uvedena je řada příkladů obdržené dávky záření z přírodních zdrojů v různých zeměpisných šířkách, nadmořských výškách a při zaoceánských letech. Chybně je uvedena rychlost světla jako rychlost šíření všech druhů záření. V rozporu s názvem kapitoly nejsou popsány interakce mezi zářeními ani ochrana před zářením.

Ve druhé kapitole je popsána základní struktura atomu a velmi stručně interakce mezi zářením a hmotou.

V následující kapitole jsou rozebrány vlastnosti rentgenového záření, způsoby získání obrazu (film, přímá a nepřímá digitalizace) a podrobně též biologické účinky rentgenového záření. Větší prostor mohl být věnován základnímu rozdělení a popisu biologických účinků ionizujícího záření, prahovým dávkám a příkladům. Naopak zbytečně podrobně jsou popsány raritně se vyskytující projevy ozáření dávkami v řádech jednotek až desítek Gy. Skokově a bez jasné souvislosti je do textu vložena pasáž o osteoradionekróze jako následku radioterapie, která ovšem využívá i jiné druhy záření než rentgenové. V části o měření dávek jsou některé pojmy nepřesně definované či použité. Např. ekvivalentní dávka je počítána jako součin absorbované dávky a jakostního koeficientu, což je vzorec pro výpočet dávkového ekvivalentu. Pro ekvivalentní dávku je nutno použít radiační váhový faktor, který zde není vůbec zmiňován. Tkáňový váhový faktor je pak opakovaně označován jako tkáňový hmotnostní faktor nebo dokonce radiační hmotnostní faktor. Zde však nejde o hmotnost, ale o váhu ve významu závažnosti.

Bohatě působí tabulka s reálnými efektivními dávkami při mnoha různých příkladech snímkování. Při podrobnějším pohledu je však zřejmé, že většina z těchto vyšetření není v současné době prováděna. Jedná se o tabulku převzatou z knihy vydané v roce 2000. Zcela nedostatečná je naopak část o opatřeních k minimalizaci radiačního rizika. Chybí vysvětlení principů zdůvodnění a optimalizace (zmíněno jen okrajově na jiných místech textu), neúplně je popsána fyzikální ochrana pacienta a vůbec není zahrnuta ochrana personálu zubní ordinace. Zmíněny nejsou ani povinné pravidelné kontroly rentgenového přístroje.

Čtvrtá kapitola popisuje stavbu a funkci rentgenky a rentgenového přístroje. Za doplnění by stálo, že podle současné legislativy musí mít nově instalované intraorální rentgenové přístroje tubus s obdélníkovým průřezem.

Kapitola pátá se pak věnuje stomatologickým rentgenovým přístrojům. V podkapitole 5.1 „Intraorální rentgenový přístroj“ však oproti očekávání nenajdeme popis tohoto přístroje, ale celkem čtyři odstavce, které spolu obsahově nikterak nesouvisí. V další části o „Nastavovacích pomůckách“ je pak pouze historická poznámka a vyzdvihnutí principu pevného spojení tubusu se snímačem. Následuje podrobný popis panoramatického snímkování a stručné vysvětlení principu CBCT.

Následující kapitola popisuje vznik obrazu a jeho zpracování. Velmi mnoho prostoru je věnováno klasickým filmům, jejich stavbě, vlastnostem, postupu vyvolávání, chybám při zpracování a jejich následkům a prohlížení filmů. V rámci části o přímé digitalizaci není popsán její princip, ale postup práce se senzory a softwarem jednoho konkrétního výrobce. Nepřímé digitalizaci pak není věnována ani jedna celá strana. Mezi výhodami digitálních metod postrádám zmínku o nižší radiační zátěži.

V kapitole „Technika snímkování a rentgenová anatomie“ autor názorně popisuje nejprve základní geometrické zákonitosti uplatňované při snímkování a poté praktické zásady, jejichž dodržení je nezbytné pro optimální zobrazení vyšetřovaných struktur. Podrobně je pak popsána technika půleného úhlu, paralelní projekce a pravoúhlá projekce. V prvním případě postrádám v naší literatuře i praxi obvykle používané označení Cieszynského pravidlo/projekce. Všechny techniky jsou popsány výstižně a demonstrovány na schématech, uvedeny jsou jejich výhody a nevýhody. Výklad o nastavení horizontálního úhlu centrálního paprsku však téměř zcela chybí. Ortoradiální projekce je jen zmíněna, excentrické projekce nejsou popsány vůbec, nemluvě o jejich výhodách, nevýhodách a příkladech použití.

Kapitola pokračuje základy interpretace rentgenového obrazu, vysvětlením pojmů projasnění a zastínění a příklady, ovšem pouze v rámci anatomie zubů a kostních struktur. Zcela chybí popis rentgenového obrazu patologických procesů! Jako Machův jev je zde popisován zcela jiný jev, než který tímto termínem obvykle označujeme. Obsah podkapitoly „Rentgenová anatomie na vrstvových snímcích“ je zcela jiný, než by odpovídalo názvu. Vágně jsou zde zdůvodněny výhody trojrozměrného zobrazení oproti dvojrozměrnému.

V osmé kapitole je velmi podrobně popsán 14snímkový RTG status, o kterém je na jiných místech publikace napsáno, že se jedná o již překonaný koncept. Popsána je technika snímkování jednotlivých zubů a příslušná rentgenová anatomie zubů a jejich okolí. Klinické fotografie ukazují použití držiče pro pravoúhlou techniku pevně připojeného k tubusu, který byl podle několika nepřímých narážek konstruován autorem knihy. Na schématech pak mnohdy nacházíme vyobrazení „techniky půleného úhlu“, pro kterou však tento držič nelze použít. V některých případech přidržuje pacient film prstem, což je v rozporu s příslušnými schématy, kde je znázorněno takové umístění filmu, kterého nelze bez použití držiče dosáhnout. Snímkování bez držiče navíc není v souladu se zásadami radiační hygieny. Popisy jednotlivých snímků se podrobně věnují zejména anatomickým strukturám v okolí zubů a zubním tkáním, naopak jen povrchně jsou popsány nálezy patologické a iatrogenní. Diferenciální diagnostika nefyziologických nálezů zcela chybí, stejně jako příklady obrazů různých materiálů a způsobů ošetření.

Zcela nedostatečný je pak rozsah podkapitoly o skusových snímcích (bite-wing). Přitom se jedná o jednu z nejčastěji využívaných projekcí. Správně je uveden význam bite-wingů pro včasnou diagnostiku aproximálních kazů, ale technika zhotovení není popsána správně ani dostatečně a na třech párech nepříliš kvalitních ilustračních snímků není viditelný ani jediný příklad zubního kazu. To je v současné době, kdy jsou bite-wingy zhotovovány zubními lékaři každodenně, možno považovat za ostudné. Dvojnásobný počet stran je pak věnován okluzním snímkům, které jsou již téměř zcela nahrazeny jinými zobrazovacími metodami.

Kapitola pokračuje panoramatickými snímky, kde v úvodu poněkud úsměvně působí zařazení informací o obsolentní metodě zhotovení snímku na film ohnutý kolem obličeje pacienta, který je exponován pomocí anodové trubice zavedené do úst. Následuje zdařilé vysvětlení principu zhotovení ortopantomogramu a popis častých chyb při polohování pacienta a jejich následků. Interpretace OPG se pak opět zaměřuje především na anatomii obličejového skeletu, méně pak zubů a vůbec nejsou popsány obrazy patologických procesů. Užitečné je uvedení a demonstrace různých stadií vývoje zubů. Dále je zařazena řada ortopantomogramů s popisy zejména kostních struktur, přičemž zubní patologie jsou mnohdy přehlíženy. Nelogicky na tomto místě nacházíme i několik bite-wingů se zubními kazy, z nichž některé nejsou uvedeny v popisu. Popsán je též návod pro určení polohy retinovaných či nadpočetných zubů a sialolitů pomocí dvojrozměrných snímků. Pouhé tři strany jsou věnovány technologii CBCT.

Devátá kapitola pojednává o konvenčních snímcích lebky, výpočetní tomografii a magnetické rezonanci. Podrobné popisy techniky zhotovení mnoha variací snímků lebky jsou doplněny interpretací viditelných anatomických struktur.

Poslední kapitola ukazuje rentgenové obrazy různých cizích těles a několika iatrogenních poškození pacientů při zubním ošetření.

Seznam použité literatury obsahuje 55 položek, z nichž jen 5 je mladších dvaceti let a nejnovější zařazená kniha vyšla v roce 2008.

Rozsah jednotlivých kapitol je velmi nevyvážený, např. první dvě kapitoly mohly být bez problémů spojeny, jejich obsahy spolu přímo souvisí a dohromady zabírají pouze šest stran. Osmá kapitola naopak zaujímá právě polovinu knihy. Pořadí některých témat považuji za didakticky nevhodné. Nelogické členění knihy do kapitol a neintuitivní řazení jejich obsahů přispívá ke zvýšené náročnosti studia z této učebnice. Některé myšlenky jsou pak vícekrát opakovány v různých kapitolách. Obsažena je řada nesrozumitelných, zavádějících a chybných konstatování namísto jasných pravidel, vysvětlení a popisů. Opakovaně se vyskytují nekonzistentní vyjádření a situace, kdy jeden odstavec je popřen odstavcem následujícím.

Postrádám popis obrazů patologických procesů na rentgenových snímcích. Chybí informace o diagnostice a klasifikaci zubního kazu i o diferenciální diagnostice kostních lézí. Zcela nepovšimnuty zůstaly formální a legislativní aspekty provozu rentgenového přístroje v zubní ordinaci, informace o SÚJBu, provádění povinných zkoušek apod.

Anotace knihy na zadním obalu je pak s ohledem na výše uvedené v příkrém rozporu se skutečností a lze ji považovat za projev obdivuhodné obrazotvornosti jejího autora.

I přes výše zmíněné nedostatky a vzhledem k absenci jiné recentní česky psané učebnice o stomatologické rentgenologii může mít kniha pro některé zubní lékaře a studenty svůj význam.

22. 5. 2021

LKS 05/2021

Print: LKS. 2021; 31(5): 112 – 114

Autor:

Rubrika:

Téma: